Rozhovor s Danem Vertígo: Furt si v hlavě skládám nějaký blbůstky nebo si brnkám melodie



novinka 20.12.2017, martin

Přinášíme vám další rozhovor se zajímavým muzikantem. Tentokrát nám na naše otázky odpovídal písničkář a busker Dan Vertígo.

Kdy jste začal s hudbou? Jak jste se k hudbě vůbec dostal?

Jsem samouk, první kytaru mi půjčil kamarád v roce 2005, to mi bylo 16. Poslouchal jsem punkrock, dost lidí v mým okolí hrálo na kytaru, bylo pro mě samozřejmý taky začít. Naučil jsem se pár základních akordů a drtil je pořád dokola. Jako malej jsem chodil ještě na flétnu a trumpetu, ale to mě nikdy nebavilo, měl jsem hroznýho učitele a z hudební teorie mi bylo zle. Půl roku poté, co jsem začal hrát na kytaru, jsme s kámošem Dejvem založili kašparpunkovou kapelu Oranžovej vykřičník, od roku 2012 pak písničkařím.

Na které všechny nástroje hrajete? Který máte nejraději a proč?

Nejvíc hraju na elektroakustickou kytaru - je super v tom, že ji můžu na koncertě zapojit a hrát nazvučeně, stejně tak jako pak v hospodě u stolu nebo pouličně čistě akusticky. Aktivně hraju od roku 2010 ještě na akordeon, na něm mě zas baví možnost hrát basovej podkres i melodickou linku zároveň. Je radost tahat tu tíhu v krosně na koncerty! Dřív jsem hrál ještě na elektrickou kytaru, ale to je spíš kapelní záležitost, plus jsem necelý dva roky v jedné kapele bubnoval.

V roce 2014 jste vydal své první album SPODAŽEBUDOU. Jak jej zpětně hodnotíte?

Nedávno jsem si tu desku poslechl od začátku do konce a celkem mě překvapilo, že to vůbec nejni špatný. Samozřejmě tam jsou velký rezervy co se týče zvuku i mých hráčských schopností, ale zase to má nějakou autenticitu a reálný odraz mých skills v dané době. Možná časem nechám desku zremasterovat, až budu mít nějakej ten drobák navíc.

Letos jste vydal dva nové zajímavé singly „Šťastní a veselí“ a „Pojď, vylezeme na střechu“ a oba hned s videoklipy. Avizujete tím vydání nového alba?

V tom mám trochu dilema - nahrát desku je spousta práce, času a peněz a mám pocit, že vydat naráz 10-12 písniček nemá takovej dopad, jako když člověk vydá jednou za čas singl podpořenej klipem. Hraju si s myšlenkou na EP (cca 5 písniček), případně až bude venku třeba 5 singů s klipy, dotočit naráz dalších 5 písniček a vydat desku. Možnosti jsou otevřený, každopádně mi průběžně pořád vzniká novej materiál a spoustu nových písniček, které na desce SPODAŽEBUDOU nejsou, už běžně hrávám na koncertech.



Proč jste se vydal na cestu buskingu? Kde většinou hrajete?

I to byl celkem přirozenej vývoj. Když jsem se přistěhoval do Brna, začal jsem denně vídat pouliční muzikanty, včetně některých mých kamarádů a člověka to v duchu pokouší - zvládl bych to taky? Bylo by to k něčemu? Když jsem v sobě vydoloval odvahu, vyrazil jsem s harmoškou na ulici Českou, za hodinku vyhrál 113 korun a žvejkačku, tak jsem naznal, že asi oukej a od tý doby začal hrát častějc.

V Česku jsem projel spoustu měst i městeček, nakoukl jsem i na Slovensko, do Polska, Německa, Rakouska nebo Švýcarska. Ještě je toho ale spousta k prozkoumávání. Mimochodem právě teď po dopsání odpovědi na tuto otázku vyrážím buskovat do věhlasné brněnské Myší díry.

PS: tak hlásím, že Myší díra byla už obsazena jedním muzicírem, pročež jsem zakempil opět na České a v příjemné teplotě jednoho stupně pod nulou hodinku úspěšně zabrnkal :)

Dostal jste se při hraní na ulici někdy do problémů, kromě toho incidentu v Písku v roce 2014?

Co si tak vzpomínám, ta Písecká pokuta byla jedinou pokutou v mé buskerské "kariéře", asi mám štěstí. I jinak můžu zaklepat, že se mi nějaké větší problémy na ulici zatím celkem vyhýbají. Drobný srandy se ovšem dějou, pár příkladů - v Brně na mě nějaká milá babička vylila ze třetího patra konev vody, v Plzni na mě vyletěl prodavač tentokrát s celým kýblem vody (nakonec ho nestihl použít), ve Švýcarsku se mě borec pokusil okrást, maminky mi přejížděj klobouk kočárkama, občas se s tebou nějakej bezďák chce přehnaně kámošit, jindy na tebe řve...no jsou to legrace. V drtivé většině ale převažují pozitivní zážitky.

Co si jako mladý zpěvák myslíte o soutěžích jako je Superstar? Zvažoval jste někdy svoji účast.

To jsem určitě nezvažoval. Když jsem byl mladší, tak jsem těmito soutěžemi skoro až pohrdal, dnes už to tak přehnaně kriticky neberu a lidi, co maj chuť se účastnit, nesoudim. I když po většině účastníků (i finalistů) se slehne zem, pár lidem se občas uchytit podaří (Aneta Langerová, Ondřej Ruml apod.), tak proč ne. Další pro mě přijatelnou možností jsou lidi a skupiny, co tam jdou cíleně udělat bordel a rozruch a samotnou účastí v podobný mainstreamový soutěži si z ní dělaj prdel.

Jaké jsou Vaše osobní ambice v hudební oblasti do budoucna?

Bylo by fajn, kdyby se lidem i nadále líbily moje písničky; kdyby těch lidí bylo množství větší než malé; kdyby tito lidé přišli na koncert nebo si koupili cédéčko/mptrojku. Neaspiruju na to stát se novým Nohavicou, ale kdyby se mi podařilo časem vytvořit základnu lidí, který by moje muzika bavila, byť bych zůstával mimo hlavní proudy, byl bych zcela spokojen.



Máte kromě hudby ještě nějaké další koníčky?

Jsem asi divnej (nebo línej), ale vlastně ani moc ne. Do ničeho se moc nezažeru (nechcu zabrušovat!), jde spíš o nárazový věci. Aktivně nesportuju, nesleduju sportovní zápasy, auta, technika, móda, televizní pořady, všechno tohle a spousta dalšího jde mimo mně. Rád cestuju, ale za bůhvíjak velkýho cestovatele se taky nepovažuju, dokonce ani hudební fajnšmekr nejsem; hraju léta na kytaru a skoro nevím, jak funguje. Muzika samotná mě ale baví dost, furt si v hlavě skládám nějaký blbůstky nebo si brnkám melodie. Taky vydatně podporuju hospodskou a klubovou kultůru svými častými návštěvami.

Čím se živíte? Hudbou nebo něčím jiným?

Vystudoval jsem mateřskou školu, při krutém střetu s realitou jsem ale později naznal, že tato kvalifikace nestačí na zaměstnání, při němž bych 1) nemusel pracovat, 2) vydělával dost peněz.

Proto nejsem upíchlej nikde ve stálým zaměstnání, ač jsem vyzkoušel mnohé (továrny, sklady, fastfoody...), mám pár malejch příjmů z různých směrů (koncerty, busking, semtam brigádka), snažim se šetřit a žít skromně, neutrácet za zbytečnosti a takhle dohromady to zatím celkem funguje.

Jste již zadaný, nebo Vaše fanynky mohou stále ještě doufat?

Sám se divím, ale už třetím rokem se mnou vydrželo ďouče jménem Terezka. Případné fanynky ale ať klidně stále mohutně doufají; mohou se například zapsat do čekacího listu na adrese www.facebook.com/danvertigohuddba nebo mi zkusit zaslat nějaký větší peněžní dar, po kterém třeba moje srdce pookřeje.

Co byste vzkázal návštěvníkům portálu CSMUSIC?

Jezte kedluben!


Autor: Redakce CSMUSIC