Vychází unikátní nahrávka hudby Zdeňka Lišky ke kultovnímu filmu Marketa Lazarová

Festival STRUNY PODZIMU přinesl v říjnu 2015 unikátní představení: premiérové koncertní provedení hudby Zdeňka Lišky ke kultovnímu filmu Františka Vláčila MARKETA LAZAROVÁ v pražském sále Forum Karlín. Liškovu hudbu sestavil do podoby devadesátiminutového oratoria filmový skladatel Petr Ostrouchov, s využitím originální rukopisné partitury a zvukové stopy filmu. Provedení sólisty (Kateřina Kněžíková, Josef Moravec), herci (Josef Somr, Jana Štěpánková, Anna Kratochvílová), 32-členného sboru Martinů Voices řízeného sbormistrem Lukášem Vasilkem a 18-členného instrumentálního souboru Baborák Ensemble řízeného Radkem Baborákem se setkalo s nadšenými ohlasy publika i odborné kritiky.

Záznam tohoto dosud jediného koncertního provedení projektu (a vůbec první nahrávka Liškovy hudby od doby původního natáčení pro film) nyní vychází ve formátu 2-CD v koprodukci vydavatelství Animal Music a festivalu Struny podzimu. Nahrávka bude k dispozici výlučně ve formátu 2-CD v distribuci společnosti SUPRAPHON, v digitální podobě bude ke stažení (ve vysokém rozlišení) pouze v e-shopu na stránkách www.animalmusic.cz. Mix koncertní nahrávky provedli Milan Cimfe a Petr Ostrouchov ve studiu Sono, obal je dílem Jakuba Spurného ze Studia Najbrt, s využitím koncertních fotografií Petry Hajské.

Z koncertních recenzí:

„Ostrouchov, sám autor hudby k řadě filmů, z rozsáhlé Liškovy hudby, která zaznívá ve dvou třetinách téměř tříhodinového filmu, nevytvořil nově sestavenou suitu podřízenou formálním hudebním pravidlům, ale respektoval právě hlubokou propojenost filmu s hudbou. A bylo až překvapivé, nakolik Liškova hudba působí samostatně. Ačkoli nebyla strukturovaná do hudební formy, pohromadě ji drží Liškův kompoziční styl postavený na inspiraci gregoriánským chorálem, svěřeném sboru, sopránu a tenoru, v kombinaci s „brutálními“ ataky mohutné baterie nejrůznějších bicích nástrojů a žesťů. Bylo až napínavé sledovat přelévání, vlnění, oddělování, ale i prostupování těchto dvou vrstev, které ještě doplnily recitované texty na principu melodramu. Bylo zásluhou všech interpretů, že první živé koncertní uvedení této Liškovy hudební rapsodie vyznělo takto kompaktně.“ (Helena Havlíková, LN)

„Před zraky přítomných se odvíjí multimediální dílo jako z hlubin nevědomí tryskající sen, v němž se odvěké archetypy základních vztahů a hodnot člověčenství a kultury představují silou své autenticity, ať už jde o lásku, víru, násilí, vinu a trest, smíření, a obsah tohoto díla je naprosto autonomní. Vančurova kniha, Vláčilův film a Liškova hudba jsou v něm materiálem. Duchem jsou ovšem všechna zpracování spřízněna.“ (Wanda Dobrovská, Harmonie)