Buď správcem tohoto profilu

Band

Timudej



Aktivní roky: 1995 -



Timudej
Černošicko-balkánská kapela Timudej je uskupením, které se pohybuje na rozhraní více hudebních stylů počínaje odnožemi world music jako samba nebo balkánské rytmy, přes elektroswing či přímočarý pop, až po elektronické beaty. Timudej tyto inspirace přetváří k obrazu svému, svými texty je doplňuje o poeticko-dadaistické pojetí života a vyznává se v nich ze svého bezmezného obdivu ke všem ženám světa. Timudej svou taneční hudbou ve smyslu písní, na něž se dobře tančí, laškovně vybízí k tanci a zejména koncertní vystoupení okořeňuje notnou dávkou elektrizující energie a čirou radostí ze života. Dlouholetým souputníkem kapely je Timudej – malý osmiletý chlapec, nahlížející klíčovou dírkou do dámských sprch. Ten dal kapele pohled na svět a na jeho počest si také zvolila své jméno. Druhým dobrým přítelem Timudeje je Rudy Korer - vlastně takové Timudejovo alter-ego na špinavou práci a především světoznámý mág, iluzionista a rodák z Chemnitzu, někdejšího východoněmeckého Karl-Marx-Stadtu.
Kapela Timudej hraje ve složení Pavel Horák (hlavní zpěv, perkuse), Josef Landergott (bicí), Tomáš Jandura (baskytara), Tomáš Fleišer (kytara, zpěv), David Göttlich (klávesy, zpěv) a Georgi Bečev (saxofon, zpěv). První tři jmenovaní jsou spolu s moderátorem Radia 1 Kryštofem Koenigsmarkem, jenž později kapelu opouští, zakládajícími členy spolku. Právě jejich prozíravým rozhodnutím byla kapela ustavena v malebném zákrutu řeky Berounky, u lávky hned vedle třpytivého černošického jezu, v jehož blízkosti se dodnes nachází kapelová zkušebna. Záhy se k nim připojuje také kytarista Tomáš. Pro zvuk Timudeje je velmi určující příchod klávesisty Davida, který do ní vnáší matematickou přesnost a logiku a skupina pod jeho vlivem začíná rozvíjet nové hudební obzory, jež byly někdejší undergroundové sestavě až do té doby přísně zapovězeny.

Po řadě demoalb Timudej v roce 2005 vydává své první plnohodnotné album Paní, pojďte si hrát. Ve směsici hravého popu s prvky reggae a naznačeným zájmem o world music lze najít i skladby, jež zůstaly koncertními stálicemi až doposud – například Banánová šťáva nebo Arabské peklo. Přibližně v té době přichází do kapely bulharský saxofonista Georgi a přináší s sebou čerstvý vítr z Balkánu. Timudej se po celou dobu své existence kromě nesčetných koncertních vystoupení, zkoušek, prokládaných v létě skoky do Berounky nebo hudebních soustředění po všech roubenkách sudetských, soustřeďuje také na velkolepá celovečerní estrádní představení, tzv. Varieté. V jejich průběhu publiku servíruje značnou porci hudby, kulturní vložky, minimalistická divadelní představení, či filmy, dokumentující tu cestu prvního bulharského kosmonauta na Pluto, tu anabáze fenomenálního Rudyho Korera po zemích českých.

V roce 2008 vychází druhé řadové album Con'Čerto Grando. Hudebně se vedle horse popu prosazuje už zcela nepokrytě balkánský element, jemuž zdatně sekunduje další posila z Jihu – latinskoamerická rytmika. V textech se rozvíjí mnohojazyčnost přecházející v tajnou řeč – Timudejovo dorozumívací specifikum. Po vydání CD následuje turné po ČR a skladba Príma v lese okupuje několik týdnů první místo hitparády Velká sedma na Radiu 1. Na tomto albu se objevuje řada fabulací, které si Timudej oblíbil a používá je s oblibou a pro všeobecné potěšení dodnes – Jackson Queen, Tambarys apod. Jejich společným jmenovatelem je všeobjímající vlastnost obětovat se za každé situace pro ženu a vždy ji zachránit na poslední chvíli.

Po dlouhé odmlce kapela Timudej v roce 2016 vydala své třetí album Ještěně, na kterém se producentsky podílel Honza Balcar, který je mimo jiné výhradním skladatelem hudby pro cirk La Putyka. V jedenácti skladbách tu defiluje jedenáct person grata i non-grata a každá z nich se představuje se svým unikátním příběhem. Timudej předkládá české veřejnosti téměř neznámou Ritu Mitsouko – výtečnou francouzskou zpěvačku s minulostí pornoherečky nebo pozapomenutý příběh zlínského veleobuvníka Tomáše Bati, který se na počátku své slavné dráhy zapletl s tajemnou Surikatou. Nové album je věnováno opět ženám – ne náhodou nese řada písní názvy po svých klíčových postavách – Minea, Niké, Surikata, María, Rita Mitsouko, Ještěně... Každý z jedenácti příběhů má svou hlavní hrdinku, která je bez výjimky velmi silnou osobností. Hudebně album Ještěně skupinu Timudej posunulo ještě dále k tanečním vodám celého světa a po textové stránce se vyžívá v různorodosti jazyků. Je na něm ještě více než u předchozích patrné, že každý ze členů kapely si na něj mohl promítnout své vlastní inspirace, hudební vzory a vlivy. Třetí album ale není o dokazování si hudebních fines. Timudej sice hovoří rafinovaným jazykem, ale jeho členové zůstávají obyčejnými kluky, kteří rádi hrají pro své vlastní a okolní potěšení. Jejich hudba je především o tanci, libém prožitku a radosti ze života.
2017-01-06, martin