Yvonne Přenosilová Rock and Roll
Narozen:
2. 7. 1947, Praha, Česko
Zpěvák
Yvonne Přenosilová (* 2. července 1947 Praha) je česká zpěvačka, moderátorka a emigrantka. Je považovaná za průkopnici českého rhythm and blues a rock and rollu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Absolvovala dvanáctiletku v Libni v Praze. Její otec byl generálem a rád zpíval černošské spirituály.
Kariéru začala konkurzem v Semaforu, ze kterého Miloš Forman natočil svou režisérskou prvotinu Konkurs. S písničkou Malageňa ji do divadla nepřijali, ale všiml si jí skladatel Karel Mareš (tehdy korepetitor).
Zpívala s Olympikem, pak byla členkou nově vzniklé skupiny Apollo (spolu s Karlem Gottem, Karlem Hálou, Pavlínou Filipovskou). Hrála i v Semaforu (1963–1964). V únoru 1964 nahrála sedmnáctiletá Yvonne Přenosilová českou verzi písničky I'm Sorry nazvanou textařem Jiřím Štaidlem Roň slzy. I v české verzi se písnička stává hitem a jedním z nejprodávanějších českých singlů šedesátých let.
V roce 1965, kdy si hosté z anglických klubů poslechli při návštěvě gymnázia Yvonnu naživo, pozvali ji na třítýdenní pobyt do Londýna. Manažera ji dělal pan Alcock. Yvonne zpívala v londýnském rozhlase, nazpívala gramodesku When My Baby Cries/Come On Home pro anglickou společnost PYE, aranžoval ji nejslavnější anglický odborník T. Hatch (autor písně Downtown). Rovněž uspořádala dva úspěšné koncerty v klubech, vystupovala v televizi, psali o ní v tisku. Nejcennější vystoupení bylo v nejpopulárnějším pořadu britské televize Ready, Steady, Go! společně se skupinou Rolling Stones.
V zahraničí vystupovala: Anglie, Belgie, Francie, Itálie, NDR, NSR a Rakousko.
V roce 1968 podepsala petici Dva tisíce slov a poté emigrovala přes Rakousko a Velkou Británii do SRN za svými rodiči.
V Mnichově, kde žila 26 let, se neúspěšně pokusila o kariéru pod jménem Silová. Nejdříve pracovala u společnosti British Airways. Zde se seznámila se svým manželem advokátem von Schuckmannem. V Německu se stala redaktorkou Rádia Svobodná Evropa a spolupracovala s Karlem Krylem.
V roce 1994 se natrvalo vrátila do Prahy. Má syna Maxmiliána Philipa (*1979), který žije se svým otcem v Německu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Absolvovala dvanáctiletku v Libni v Praze. Její otec byl generálem a rád zpíval černošské spirituály.
Kariéru začala konkurzem v Semaforu, ze kterého Miloš Forman natočil svou režisérskou prvotinu Konkurs. S písničkou Malageňa ji do divadla nepřijali, ale všiml si jí skladatel Karel Mareš (tehdy korepetitor).
Zpívala s Olympikem, pak byla členkou nově vzniklé skupiny Apollo (spolu s Karlem Gottem, Karlem Hálou, Pavlínou Filipovskou). Hrála i v Semaforu (1963–1964). V únoru 1964 nahrála sedmnáctiletá Yvonne Přenosilová českou verzi písničky I'm Sorry nazvanou textařem Jiřím Štaidlem Roň slzy. I v české verzi se písnička stává hitem a jedním z nejprodávanějších českých singlů šedesátých let.
V roce 1965, kdy si hosté z anglických klubů poslechli při návštěvě gymnázia Yvonnu naživo, pozvali ji na třítýdenní pobyt do Londýna. Manažera ji dělal pan Alcock. Yvonne zpívala v londýnském rozhlase, nazpívala gramodesku When My Baby Cries/Come On Home pro anglickou společnost PYE, aranžoval ji nejslavnější anglický odborník T. Hatch (autor písně Downtown). Rovněž uspořádala dva úspěšné koncerty v klubech, vystupovala v televizi, psali o ní v tisku. Nejcennější vystoupení bylo v nejpopulárnějším pořadu britské televize Ready, Steady, Go! společně se skupinou Rolling Stones.
V zahraničí vystupovala: Anglie, Belgie, Francie, Itálie, NDR, NSR a Rakousko.
V roce 1968 podepsala petici Dva tisíce slov a poté emigrovala přes Rakousko a Velkou Británii do SRN za svými rodiči.
V Mnichově, kde žila 26 let, se neúspěšně pokusila o kariéru pod jménem Silová. Nejdříve pracovala u společnosti British Airways. Zde se seznámila se svým manželem advokátem von Schuckmannem. V Německu se stala redaktorkou Rádia Svobodná Evropa a spolupracovala s Karlem Krylem.
V roce 1994 se natrvalo vrátila do Prahy. Má syna Maxmiliána Philipa (*1979), který žije se svým otcem v Německu.