Nemám hlas jako zvon a Zemětřesení 0.1 / Epicentrum – dvojí připomínka jubilea Jiřího Schelingera
17.03.2026:
V době dvojího půlkulatého výročí Jiřího Schelingera (1951–1981) se dočkají fanoušci jedné z nejcharismatičtějších osobností domácí hudební scény 70. let hned dvojí albové připomínky fenoménu J. S. Konkrétně jde o poslední chybějící díl skládačky vinylové reediční řady alb Schelingera s kapelou F. R. Čecha v podobě nahrávky Nemám hlas jako zvon (1975). O nic méně zajímavá je pak kompilace Zemětřesení 0.1 / Epicentrum, kterou sestavil hudební publicista Miloš Latislav. Ta nabízí unikátní pohled na pozoruhodný hudební projekt, jenž Jiří Schelinger už bohužel nestihl sám dokončit. Jedinečný výběr čítá Schelingerem původně nazpívané písně i jen rozpracovaná témata, dokončená blízkými kolegy v letech 1981–1984, ale také ukázku ze Zemětřesení s Alešem Brichtou (1993) a sólové zpracování několika songů Milanem Schelingerem.
„Osud Jiřím Schelingerem bohužel nedokončeného, později především singlově rekonstruovaného a nakonec moderně přetočeného alba Zemětřesení je podivuhodný. Miloš Latislav si dal záslužnou práci, aby shromáždil a prověřil velké množství různorodých informací s tématem spojených. Řada nejistot kolem autorství, úprav a aranží skladeb existuje, a zčásti bude existovat i nadále, stejně jako kolem sestav muzikantů na některých nahrávkách, když ani archivy Supraphonu a Pantonu či ohlášky na OSA nepřinášejí definitivní odpovědi. Jisté je, že Zemětřesení Jiřího Schelingera a F. R. Čecha, obdivuhodně opatrované zejména bratrem Milanem (1952–2023), je dodnes lákavou výzvou pro posluchače několika generací i diváky koncertů různých retro kapel,“ uvádí producent Supraphonu Karel Deniš ve své ediční poznámce v bookletu kompilace Zemětřesení 0.1 / Epicentrum.
Tamtéž pak najdete vedle málo známých fotografií z poslední etapy Schelingerova života také obsáhlý sleeve-note Miloše Latislava. Hudební publicista v něm detailně popisuje osudy, autorství i obsazení jednotlivých, do výběru zahrnutých skladeb, které důkladně zremasteroval Moimir Papalescu ve svém studiu Analogue Voodoo. Platí to jak pro ty samotným Jiřím Schelingerem nazpívané (Sen, Stavros Niarchos a Alchymista), tak až po moderní, o více než dekádu mladší přetáčky, a skladby bonusové. Ač někdy opravdu jen z útržků poskládané, přináší Zemětřesení 0.1 / Epicentrum vpravdě výjimečný vhled do projektu, jímž se Schelinger chystal vydat na poněkud odlišnou muzikantskou cestu v porovnání se svými předchozími albovými počiny.
Ten aktuálně na vinylu reedovaný komentuje na Jiřího Schelingera odborník na slovo vzatý Miloš Latislav takto: „Toto album, natočené v roce 1974, tedy už rok po jeho nástupu ke kapele F. R. Čecha, je vlastně první plnohodnotnou Schelingerovou deskou… Když nahrávka v roce 1975 poprvé vyšla, zůstala ze strany oficiální kritiky bez většího ohlasu. O to větší však byl její dopad na publikum: mladí posluchači na ní rozeznali něco, co na domácí scéně chybělo – opravdovost, dravost a pokus o zvuk, který se nebál srovnání se západem. Z dnešního pohledu Nemám hlas jako zvon zachycuje Jiřího Schelingera na prahu jeho zralé éry mezi hravým pop-rockem a dravým hardrockem, jako osobnost s neobyčejnou energií, kterou dokázal přetavit i převzaté písně do autentického výrazu."
Ač zde stále přetrvává jistá stylová nesourodost, Nemám hlas jako zvon zároveň naznačuje další, v rocku pevněji ukotvené směřování. Navíc poprvé také přináší dvě Schelingerovy vlastní skladby – křehkou baladu Vnímám a titulní rozvernou píseň, která byla natočena už s předchozí kapelou Faraon pod názvem To nejsem já, ale tehdy zůstala nevydána. Vedle dalších původních skladeb nechybí ani několik coververzí včetně těch v normalizačním Československu nečekaných, jimž vévodí pod lehce budovatelským textem F. R. Čecha a názvem Metro, dobrý den schovaná A National Acrobat od Black Sabbath. Co naopak oproti původnímu vydání chybí, je coververze songu Neila Younga Heart of Gold (Pojď), s bohužel trvale zpětně nezískatelnými právy k využití české podoby. I bez ní, a s malou náplastí v podobě bonusu Lásko, dej mi sílu se silnou melodií Karla Svobody, je však nové vydání Nemám hlas jako zvon jistě vítanou poslední položkou do Schelingerovy a F. R. Čechovy albové sbírky.
„Osud Jiřím Schelingerem bohužel nedokončeného, později především singlově rekonstruovaného a nakonec moderně přetočeného alba Zemětřesení je podivuhodný. Miloš Latislav si dal záslužnou práci, aby shromáždil a prověřil velké množství různorodých informací s tématem spojených. Řada nejistot kolem autorství, úprav a aranží skladeb existuje, a zčásti bude existovat i nadále, stejně jako kolem sestav muzikantů na některých nahrávkách, když ani archivy Supraphonu a Pantonu či ohlášky na OSA nepřinášejí definitivní odpovědi. Jisté je, že Zemětřesení Jiřího Schelingera a F. R. Čecha, obdivuhodně opatrované zejména bratrem Milanem (1952–2023), je dodnes lákavou výzvou pro posluchače několika generací i diváky koncertů různých retro kapel,“ uvádí producent Supraphonu Karel Deniš ve své ediční poznámce v bookletu kompilace Zemětřesení 0.1 / Epicentrum.
Tamtéž pak najdete vedle málo známých fotografií z poslední etapy Schelingerova života také obsáhlý sleeve-note Miloše Latislava. Hudební publicista v něm detailně popisuje osudy, autorství i obsazení jednotlivých, do výběru zahrnutých skladeb, které důkladně zremasteroval Moimir Papalescu ve svém studiu Analogue Voodoo. Platí to jak pro ty samotným Jiřím Schelingerem nazpívané (Sen, Stavros Niarchos a Alchymista), tak až po moderní, o více než dekádu mladší přetáčky, a skladby bonusové. Ač někdy opravdu jen z útržků poskládané, přináší Zemětřesení 0.1 / Epicentrum vpravdě výjimečný vhled do projektu, jímž se Schelinger chystal vydat na poněkud odlišnou muzikantskou cestu v porovnání se svými předchozími albovými počiny.
Ten aktuálně na vinylu reedovaný komentuje na Jiřího Schelingera odborník na slovo vzatý Miloš Latislav takto: „Toto album, natočené v roce 1974, tedy už rok po jeho nástupu ke kapele F. R. Čecha, je vlastně první plnohodnotnou Schelingerovou deskou… Když nahrávka v roce 1975 poprvé vyšla, zůstala ze strany oficiální kritiky bez většího ohlasu. O to větší však byl její dopad na publikum: mladí posluchači na ní rozeznali něco, co na domácí scéně chybělo – opravdovost, dravost a pokus o zvuk, který se nebál srovnání se západem. Z dnešního pohledu Nemám hlas jako zvon zachycuje Jiřího Schelingera na prahu jeho zralé éry mezi hravým pop-rockem a dravým hardrockem, jako osobnost s neobyčejnou energií, kterou dokázal přetavit i převzaté písně do autentického výrazu."
Ač zde stále přetrvává jistá stylová nesourodost, Nemám hlas jako zvon zároveň naznačuje další, v rocku pevněji ukotvené směřování. Navíc poprvé také přináší dvě Schelingerovy vlastní skladby – křehkou baladu Vnímám a titulní rozvernou píseň, která byla natočena už s předchozí kapelou Faraon pod názvem To nejsem já, ale tehdy zůstala nevydána. Vedle dalších původních skladeb nechybí ani několik coververzí včetně těch v normalizačním Československu nečekaných, jimž vévodí pod lehce budovatelským textem F. R. Čecha a názvem Metro, dobrý den schovaná A National Acrobat od Black Sabbath. Co naopak oproti původnímu vydání chybí, je coververze songu Neila Younga Heart of Gold (Pojď), s bohužel trvale zpětně nezískatelnými právy k využití české podoby. I bez ní, a s malou náplastí v podobě bonusu Lásko, dej mi sílu se silnou melodií Karla Svobody, je však nové vydání Nemám hlas jako zvon jistě vítanou poslední položkou do Schelingerovy a F. R. Čechovy albové sbírky.