Cyril Kaplan vydává bubenický My Space
19.05.2026:
Po hledání alternativní disko reality na loňském EP This Is What Dancefl00r I5 4, rozepisuje Cyril Kaplan (Vložte kočku, Xadrex, Mutanti hledaj východisko) novou kapitolu své sólové tvorby. This Is My Space (Drums of Principado) je kolekcí osmi miniatur pro bicí soupravu. „Je to v něčem nejexperimentálnější deska, kterou jsem kdy nahrál. Koncept je na jednu stranu minimalistický – hraje se na jeden nástroj, který navíc neumí harmonie. Na druhou stranu, já na ten nástroj hraju běžně jen tak, bez dalších nástrojů, bez melodií. A nic mi u toho nechybí,“ komentuje Kaplan povahu nové nahrávky. „Za mě je to v podstatě soundtrack k proudu vědomí. Tempo, dynamika, rytmus, různé zvukové textury, to vše v hudbě je, i když ji hrají jenom bicí. A ty konkrétní barvy, které v hudbě běžně obstarávají tóny a harmonie, si tam každý mozek dosadí sám,“ popisuje Kaplan, jak jeho nová hudba funguje. „Tahle nahrávka ti neříká, co si máš myslet. Jenom jak to máš myslet. Dává to rámec, nebo razanci, tomu, co se uvnitř tebe už děje.“
Album není jen „soundtrackem k myšlenkám,“ ale i ve skutečnosti vznikalo jako soundtrack – k portugalské mini-sérii Principado. Principado je fiktivní dokument o partě kamarádů, kteří na jedné pevnůstce na Madeiře vyhlásí vlastní mikro stát s názvem Atlantida da Cima, v češtině něco jako Horní Atlantida. Principado svébytným způsobem reflektuje reálné události ze začátku tohoto tisíciletí, kdy jeden portugalský učitel zakládá mikro stát na malém ostrůvku přilehlém k Madeiře. Autorem série je populární komik António Azévedo Coutinho. Kaplanovo nové album je složené z bicích skladeb původně vytvářených právě pro Principado. Album tak sleduje základní myšlenku filmu: definování vlastní pozice, vlastního místa ve světě. „Jít proti normám, nebo spíš normám navzdory, za něčím absurdním, nejspíš jen pro tu samotnou cestu,“ rozvíjí Kaplan, jak četl poselství Principada. A podle jakého vzorce ho zhmotnil v doprovodné hudbě? „Už jen rozhodnutí, že celý hudební vesmír na albu zredukuji na jeden hudební nástroj, o kterém navíc kolují vtipy, že vlastně není nástrojem, protože na něj nejde zahrát stupnice, je vlastně aktem definování vlastní pozice, vlastního prostoru,“ říká Kaplan.
A jak bicí album vznikalo? Bubeník zpravidla nahrává do přednahraných podkladů, má předem jasně danou strukturu skladby. Na This Is My Space to tak nebylo. „Bubeník ve studiu nasadí sluchátka a v těch mu hraje backtrack. Metronom udává tempo a takty, demoverze nebo už hotové náběry ostatních linek hudby vytváří atmosféru, prostor, do kterého mají bubny zapadnout. Když jsem se pustil do nahrávání bicích pro Principado, žádný předem definovaný prostor neexistoval. Nasadil jsem si sluchátka v podstatě jenom ze zvyku. Nic v nich nehrálo. Zmáčknul jsem record a vnímal jenom ticho. Z ticha se začal rýsovat pohyb, můj pohyb, a já se ponořil do něčeho, co právě vzniká. Reagoval jsem jenom sám na sebe, na své údery do bubnů, a sledoval nit, která se přede mnou odvíjela vlastně z ničeho.“ V postprodukci pak Kaplan do některých skladeb nahrál druhé vrstvy té stejné bicí soupravy, jako kdyby v jednu chvíli hráli dva bubeníci. „Co je na této nahrávce lehce netradiční, je zkreslování a filtrování zvuku soupravy pomocí různých efektových pedálů. Podobně jako kytaristé už dekády posouvají zvuk kytary pomocí processingu, na This Is My Space jsem to tak dělal přímo se zvukem bicích. Stejně budu bicí efektovat i naživo na koncertech k albu,“ popisuje Kaplan svůj nový zvuk.
Kaplan pokřt albumí 29. května v pražském Kampus Hybernská. Bicí skladby z nové desky zahraje také na několika letních festivalech, mimo jiné na konci srpna v Mikulově na festivalu neopoulární hudby MikuLOVE. „V Hybernské nebudu sám, budu mít několik hostů. Potom, co zahraj? živou verzi This Is My Space a několik zpívaných věcí z minulého EP i novinek, které ještě čekají na vydání, mi bude ctí na pódiu přivítat loutnistu a perkusistu Husama Abeda, a zahrát kratší set s věcí našeho projektu Xadrex. S houslistou a producentem Jiřím Konvalinkou taky zahrajeme pár instrumentálních věcí od Vložte kočku,“ zve Kaplan na křest, který otevře kapela Lichnovský.
Album je dostupné od 18.5. na všech distribučních a streamingových platformách a na Kaplanově Bandcamp profilu. Na křtu budou alba i na fyzických nosičích. Hudebně a produkčně bylo celé album čistě na Kaplanovi, který album i sám vydává. Několik spolupracovníků se ale na albu podílelo. O mastering se postaral gaex. Cover art vytvořila Natalie Oweyssi a album doprovází série fotografií kalifornské vizuální umělkyně Debe Arlook. Doprovodná série portrétu vznikala v Portugalsku. „Loni těsně po vydání prvního sólo alba jsem odjel na rezidenci s jedním umělecko-vědeckým projektem. Kousek od místa, kde jsme bydleli, jsem náhodou v lesích narazil na opuštěný lom. Začal jsem tam chodit. Nikdy jsem tam nikoho nepotkal. Bylo to moje my space: Místo kde jsi sám, kde se tvůj vnitřní svět může naplno propojit s vnějším. Protože tam na to místo, co je tvoje, není víc pohledů, je jen ten tvůj. Tak s tím splýváš. Poslední den jsem tam stejně vzal Debe,” popisuje Kaplan svůj dočasný principát. „Sice nemáme nic jiného než náš vnitřní svět, a je povznášející, když se náš vnitřní a ten vnější svět sladí, třeba právě v samotě. Ale sám vlastně svým způsobem nejsi,“ zdůrazňuje Kaplan paradoxní povahu snahy o nezávislost, která je ústředním tématem jeho nového sólovém počinu.
Album není jen „soundtrackem k myšlenkám,“ ale i ve skutečnosti vznikalo jako soundtrack – k portugalské mini-sérii Principado. Principado je fiktivní dokument o partě kamarádů, kteří na jedné pevnůstce na Madeiře vyhlásí vlastní mikro stát s názvem Atlantida da Cima, v češtině něco jako Horní Atlantida. Principado svébytným způsobem reflektuje reálné události ze začátku tohoto tisíciletí, kdy jeden portugalský učitel zakládá mikro stát na malém ostrůvku přilehlém k Madeiře. Autorem série je populární komik António Azévedo Coutinho. Kaplanovo nové album je složené z bicích skladeb původně vytvářených právě pro Principado. Album tak sleduje základní myšlenku filmu: definování vlastní pozice, vlastního místa ve světě. „Jít proti normám, nebo spíš normám navzdory, za něčím absurdním, nejspíš jen pro tu samotnou cestu,“ rozvíjí Kaplan, jak četl poselství Principada. A podle jakého vzorce ho zhmotnil v doprovodné hudbě? „Už jen rozhodnutí, že celý hudební vesmír na albu zredukuji na jeden hudební nástroj, o kterém navíc kolují vtipy, že vlastně není nástrojem, protože na něj nejde zahrát stupnice, je vlastně aktem definování vlastní pozice, vlastního prostoru,“ říká Kaplan.
A jak bicí album vznikalo? Bubeník zpravidla nahrává do přednahraných podkladů, má předem jasně danou strukturu skladby. Na This Is My Space to tak nebylo. „Bubeník ve studiu nasadí sluchátka a v těch mu hraje backtrack. Metronom udává tempo a takty, demoverze nebo už hotové náběry ostatních linek hudby vytváří atmosféru, prostor, do kterého mají bubny zapadnout. Když jsem se pustil do nahrávání bicích pro Principado, žádný předem definovaný prostor neexistoval. Nasadil jsem si sluchátka v podstatě jenom ze zvyku. Nic v nich nehrálo. Zmáčknul jsem record a vnímal jenom ticho. Z ticha se začal rýsovat pohyb, můj pohyb, a já se ponořil do něčeho, co právě vzniká. Reagoval jsem jenom sám na sebe, na své údery do bubnů, a sledoval nit, která se přede mnou odvíjela vlastně z ničeho.“ V postprodukci pak Kaplan do některých skladeb nahrál druhé vrstvy té stejné bicí soupravy, jako kdyby v jednu chvíli hráli dva bubeníci. „Co je na této nahrávce lehce netradiční, je zkreslování a filtrování zvuku soupravy pomocí různých efektových pedálů. Podobně jako kytaristé už dekády posouvají zvuk kytary pomocí processingu, na This Is My Space jsem to tak dělal přímo se zvukem bicích. Stejně budu bicí efektovat i naživo na koncertech k albu,“ popisuje Kaplan svůj nový zvuk.
Kaplan pokřt albumí 29. května v pražském Kampus Hybernská. Bicí skladby z nové desky zahraje také na několika letních festivalech, mimo jiné na konci srpna v Mikulově na festivalu neopoulární hudby MikuLOVE. „V Hybernské nebudu sám, budu mít několik hostů. Potom, co zahraj? živou verzi This Is My Space a několik zpívaných věcí z minulého EP i novinek, které ještě čekají na vydání, mi bude ctí na pódiu přivítat loutnistu a perkusistu Husama Abeda, a zahrát kratší set s věcí našeho projektu Xadrex. S houslistou a producentem Jiřím Konvalinkou taky zahrajeme pár instrumentálních věcí od Vložte kočku,“ zve Kaplan na křest, který otevře kapela Lichnovský.
Album je dostupné od 18.5. na všech distribučních a streamingových platformách a na Kaplanově Bandcamp profilu. Na křtu budou alba i na fyzických nosičích. Hudebně a produkčně bylo celé album čistě na Kaplanovi, který album i sám vydává. Několik spolupracovníků se ale na albu podílelo. O mastering se postaral gaex. Cover art vytvořila Natalie Oweyssi a album doprovází série fotografií kalifornské vizuální umělkyně Debe Arlook. Doprovodná série portrétu vznikala v Portugalsku. „Loni těsně po vydání prvního sólo alba jsem odjel na rezidenci s jedním umělecko-vědeckým projektem. Kousek od místa, kde jsme bydleli, jsem náhodou v lesích narazil na opuštěný lom. Začal jsem tam chodit. Nikdy jsem tam nikoho nepotkal. Bylo to moje my space: Místo kde jsi sám, kde se tvůj vnitřní svět může naplno propojit s vnějším. Protože tam na to místo, co je tvoje, není víc pohledů, je jen ten tvůj. Tak s tím splýváš. Poslední den jsem tam stejně vzal Debe,” popisuje Kaplan svůj dočasný principát. „Sice nemáme nic jiného než náš vnitřní svět, a je povznášející, když se náš vnitřní a ten vnější svět sladí, třeba právě v samotě. Ale sám vlastně svým způsobem nejsi,“ zdůrazňuje Kaplan paradoxní povahu snahy o nezávislost, která je ústředním tématem jeho nového sólovém počinu.