Like a First Time: Kirill Yakovlev o síle spontánnosti, hlasové alchymii a tvůrčím flow

Autor: Martin Čáslavský, CSMUSIC

14.07.2026: Kirill Yakovlev vstupuje do tvorby s neobvyklou lehkostí. Místo nekonečného pilování detailů sází na okamžik, který se nedá zopakovat. Právě z takového momentu vznikla i jeho nová skladba Like a First Time, jejíž základ se zrodil během desetiminutového jamu. V rozhovoru Kirill popisuje, proč je pro něj spontánnost klíčovým tvůrčím principem, jak se k němu přidala Ashley se svým intuitivním vokálním projevem, jak psychedelické „medúzy“ Lenky Dusilové dotvořily atmosféru skladby a proč je pro něj tanečník Taro Troupé génius pohybu. Výsledkem je intimní, snová kompozice, která stojí na autentickém flow mezi všemi tvůrci. A přesně to je energie, kterou chce Kirill přenášet dál.

Jaký byl úplně první moment, kdy jste si uvědomili, že z původního jamu může vzniknout něco víc než jen spontánní nápad?

Takové vědomé jamování dělám delší dobu – dalo by se říct komponování v reálném čase. V podstatě hned po deseti minutách jamu jsem to zastavil s hláškou: „Už to máme!“

Myslím si, že při tvorbě by se člověk neměl zasekávat na detailech, protože pak může trvat věčnost dodělat nějaký track. Mám kolem sebe spoustu příkladů, kdy někdo není spokojený a pořád něco předělává, až ho to samotného přestane bavit a nápad zůstane navždy v šuplíku. Nechci říct, že příprava není důležitá, ale pokud něco funguje hned, proč ne?

Co pro vás znamená spontánnost v hudbě a proč podle vás právě tato skladba funguje v první a poslední nahrané verzi?

Spontánnost je v hudebním umění velmi důležitá. Člověk při prvních pokusech často ještě nemá zapojené ego, a dokáže tak ze sebe dostat tu správnou, syrovou energii, která je pro danou hudbu charakteristická.

Kirille, co vás vedlo k tomu poslat demo právě Ashley a jak jste oba poznali, že její hlas je pro tuhle skladbu ten pravý?

Přizvat Ashley nebyl kalkul, už delší dobu jsem s ní chtěl něco vytvořit. Ona mě zase překvapila tím, že přišla s nápadem pojmout sloku víceméně jako rapování, což by mě v životě nenapadlo.

Myslím si, že jsme dohromady měli asi tři session, během kterých nahrávala své vokály. Nejvíc mě ale překvapila refrénem, protože jsem pro něj neměl žádnou nosnou linku ani melodii. Chvíli jsem proto váhal, jak to celé dopadne.

Jak vznikla spolupráce s Lenkou Dusilovou a co pro vás znamená její osobitý přístup k vokálům v závěru skladby?

S Lenkou se známe relativně krátce a po pár sessions u mě ve studiu jsem si řekl, že jí svůj nápad ukážu. Skončilo to tím, že jsme spolu vymysleli takové psychedelické sbory, já jim říkám medúzy.

Lenka také nazpívala několik takeů jako hlavní vokál, ale ani jeden z nás necítil, že je to ta správná cesta. Nakonec jsme se soustředili na sbory, které vlastně vznikly úplně spontánně přímo ve studiu. Myslím si, že to pro ni nebyl úplně typický typ spolupráce. Jsem moc rád, že se jí tenhle track líbil a že je spokojená s výsledkem.

Jak Gregory Darling ovlivnil výsledný zvuk a atmosféru skladby a co jste si z jeho přístupu odnesli?

Gregory je světový zpěvák a producent s dlouholetými zkušenostmi s vokální produkcí, takže jeho přínos při mixu pro mě byl obrovskou zkušeností. Jeho produkce dodala skladbě ten správný zvuk a pomohla dotáhnout i drobné nedořešené detaily.

Chvíli jsme měli odlišné názory na některé věci v mixu, takže jsme museli najít kompromis, aby s výsledkem byli spokojení oba. Myslím, že je důležité být otevřený názorům ostatních a nenechat se příliš ovlivňovat vlastním egem. Gregory tohle naštěstí nemá, a právě díky tomu je výsledná nahrávka mnohem barevnější a lepší pro nás oba. Pořád mi říká: „It’s all about the vocal, man.“ A má pravdu, dobrý mix se staví kolem hlasu, ne kolem nástrojů.

Skladba kombinuje současné R&B, jemnou psychedelii i triphopovou melancholii. Jak jste hledali rovnováhu mezi těmito světy?

Jelikož skladba vznikla z jamu, všechno si od začátku přirozeně našlo své místo a samo určovalo směr i to, jaké zvukové barvy bylo potřeba použít. Kombinování a propojování různých žánrů mě baví, proto by pro mě například vytvořit čistě postpunkovou nahrávku bylo mnohem složitější.

Co pro vás osobně znamená „intenzita prvního setkání“ a jak jste ji chtěli přenést do hudby i textu?

První setkání je vždy vzrušující a čerstvé, vše je poprvé, a proto jsem si chtěl zachytit převážně tento okamžik vzniku jako takového, než to pilovat a nekonečně přetáčet. Ashley je rodilá mluvčí a nebyl pro ni problém nahodit nějaký text.

Jak jste s Nikolayem Tretyachenkem a Nikitou Kartashevem hledali vizuální jazyk, který odpovídá snové a intimní atmosféře skladby?

S Nikolajem jsem poprvé spolupracoval na animovaném klipu ke skladbě Flow pro svůj předchozí projekt B/Y Organism, což bylo asi před šesti lety. Už tehdy se mi líbila jeho estetika, ale od té doby udělal obrovský tvůrčí posun, takže jsem měl radost, že chtěl spolupracovat i na Like a First Time.

Velkou výhodou spolupráce s ním je, že sám hraje na kytaru, trubku i klavír a zároveň skládá hudbu. Díky tomu spoustu věcí vnímá z pohledu muzikanta, což nám celý proces výrazně usnadňuje.

Celý koncept jsem proto nechal na něm. Po několika brainstorminzích přišel s jasnou vizí, kde se bude natáčet, kdo se v klipu objeví i co se v něm bude odehrávat. Spolupráce s oběma kluky byla skvělá.

Koncept byl minimalistický, stejně jako volba prostoru. Nechtěli jsme, aby byl klip přeplněný barvami a vizuálním šumem, proto je celá estetika postavená víceméně na černobílém stylu. Mně osobně se takový vizuál vždycky líbil a moje jediné přání bylo, aby to působilo jako reklama na Armani (smích). Mám prostě rád nadčasovou eleganci.
Nikita se staral o kompars, fotil lidi a natáčel krátké improvizované záběry. Musím říct, že lepšího člověka byste na tuhle roli hledali jen těžko. Má skvělou energii, která se do atmosféry celého natáčení perfektně propsala.

Co vás zaujalo na tanečním projevu Tara Troupého a proč jste mu svěřili hlavní roli ve videoklipu?

S Tarem se známe díky Losers Cirque Company, konkrétně z představení Cizinec, ke kterému jsem složil hudbu a živě v něm vystupuji. Už během zkoušení jsme začali společně improvizovat a tenhle rituál si držíme před každou reprízou dodnes. Hrozně mě to s ním baví, protože dokáže přirozeně reagovat na všechno, co mu hudebně nabídnu, od R&B až po ambient.

Taro je pro mě génius. Má neuvěřitelně přirozený a elastický pohyb, skvěle improvizuje a naše společná improvizovaná rozcvička před každým představením je něco, na co se vždycky těším. Chtěl jsem ho zapojit do některého ze svých projektů a jsem strašně rád, že přijal pozvání a že mu tenhle vibe sedl.

Na Tarovi obdivuju i to, jak přirozeně dokáže pracovat s ženskou pohybovou estetikou. Podle mě to zvládá lépe než spousta žen, a je výjimečné, že se jako muž nebojí působit křehce a vyzařovat femininní energii. I proto dostal při natáčení úplnou tvůrčí svobodu. Nechtěl jsem ho nijak omezovat ani mu do pohybu zasahovat, důvěřoval jsem jeho instinktu a myslím, že to bylo správné rozhodnutí.

Jak byste popsali vzájemnou chemii mezi vámi jako tvůrci? Co je pro vás největší inspirací na společné práci?

Popsal bych to tak, že občas lidi nepotřebují spolu se moc domlouvat, když to funguje na první dobrou, není potřeba víc slov. Tohle je pro mě nejdůležitější v dnešní době, cítit flow.

Jak se do vaší tvorby promítají vaše kulturní kořeny? Ashley z Houstonu se slovenským backgroundem a Kirill ze Sibiře?

Tohle je docela bizarní propojení. Sibiř se rozhodně v R&B hudbě neprojevuje tolik jako třeba Houston, ale oba žijeme v multikulturním prostředí, kde nás obklopuje spousta různých vlivů, které jsou pro mě neustálou inspirací.

Myslím si, že naše kořeny se do hudby a způsobu komponování promítají, aniž by nad tím člověk musel přemýšlet, děje se to úplně přirozeně. Ashley navíc zpívá anglicky naprosto přirozeně a bez přízvuku, což je pro moje sibiřské ucho velká radost. Pracuje se mi s ní skvěle, protože její projev je stoprocentně autentický a na nic si nehraje.

Trochu to vnímám tak, že Ashley je hlas, který bych si přál mít já sám, protože já zpívám až po pěti panácích (smích). Její barvu hlasu, projev i emoce mám opravdu moc rád.

Plánujete na spolupráci navázat dalšími skladbami nebo projekty a kam byste chtěli společný zvuk posunout dál?

Máme připravené další dvě skladby, které vyjdou 24. července a 28. srpna. Jmenují se Remake e Me a Remake Me Part II. Zvukově volně navazují na Like a First Time, tentokrát jsme je ale s Ashley produkovali společně.

Téměř dokončená je i pátá skladba Ain’t Gonna Be Ya Fool, která je podle mě nejblíž současnému R&B s jemně psychedelickým nádechem. Právě na ní je asi nejvíc slyšet, kam se náš společný zvuk přirozeně posouvá.

Než nové skladby vyjdou, čeká mě během léta ještě několik koncertů. S projektem Cirilic vystoupím 9. července v dejvické Klubovně a následně se představím s Kirill Yakovlev Triot také 19. července na jam session v pražském klubu U Malého Glena, 20. července na Jazz Boatu, 21. července na Jihočeském jazzovém festivalu a 22. července v Tisé v rámci projektu Refugio s mým parťákem Endruem, se kterým také zakončím léto 30. srpna na festivalu Soundtrack v Poděbradech.