Mother’s Angels: Oskarův odkaz, naše cesta

Autor: Martin Čáslavský, CSMUSIC

16.07.2026: Mother’s Angels se v novém singlu Napiš vracejí k písni, která v jejich světě nese hluboký osobní otisk. Jakub Dryml v rozhovoru popisuje, že návrat k tvorbě Oskara Petra nebyl jen hudebním rozhodnutím, ale i emotivním setkáním s autorovým odkazem. Vzpomínka na první setkání v sedmnácti letech pro něj zůstává „klukovsky nadějná“. A právě tato směs pokory, radosti a odpovědnosti se stala základem nové verze, která vznikala spontánně, s lehkostí a s úctou k původnímu dílu.

Píseň Napiš vznikla z velmi osobního příběhu, který sahá až do vašeho setkání s Oskarem Petrem v sedmnácti letech. Jaké emoce se vám vybavily, když jste se po tolika letech rozhodli dát jí nový život?

Vzpomínka je velmi příjemná. Taková “klukovsky nadějná“. Největší emoce s rozhodnutím udělat Napiš doprovází uvědomění, že nám tady po sobě Oskar Petr zanechal klenoty. Poslouchal jsem v poslední době snad všechna alba. A jsou to nádherné písně. Přemýšlím nad tím, že díky tomu tady bude autorův duch a jeho myšlenky věčně.

Osobní svolení Oskara Petra je pro nový singl zásadní moment. Jak jste prožívali chvíli, kdy vám přes telefon řekl, že se těší na vaši verzi?

V tu chvíli, abych se přiznal, tak nějak poměrně klidně. Měl jsem samozřejmě radost, ale cítil jsem i závazek. V duchu mi znělo něco jako: “Sakra, teď už to asi vážně musíme udělat...“ Bylo to tak rychlé a spontánní, že nebyl úplně prostor to nějak analyzovat, nebo víc prožívat.

David Koller vám řekl „Tak ji udělejte vy“. Jak moc tato věta ovlivnila vaše rozhodnutí pustit se do nové interpretace?

Zásadně, a úplně po pravdě, mě to do té chvíle skutečně ani nenapadlo. Ta otázka byla ode mě opravdu bezelstná a upřímná… Začal jsem o tom přemýšlet opravdu až potom.

Hlasová podobnost mezi Jakubem a Oskarem Petrem byla jedním z impulzů k nahrání skladby. Jak jste s tímto faktorem pracovali při samotné interpretaci?

Nevím, jestli je to úplně hlasová podobnost. Spíš, jak říká Hanka Pecková, je to určitá lyrika v hlase. To je možná to pojítko. Takže, nejspíš to bude ten lehce melancholický odstín v barvě hlasu. Ale při interpretaci jsem byl sám sebou, neumím to jinak… Předlohy jsme se vůbec nedrželi. Je to zrychlené, v jiné tónině a “po našem“.

Producent Filip Vlček je známý pro výrazné české nahrávky. Co přinesl do Napiš právě on a jak se jeho přístup lišil od práce na vašem předchozím albu?

Celá práce na písničce Napiš doprovází zvláštní lehkost. Vše šlo, tak nějak “samo“. Filip nabídku, abychom nahráli Napiš, přijal velmi rychle. Na to, že má nové studio (INSTITUT.HLUKU) mě upozornil, a v podstatě nás seznámil, můj kamarád, producent a kytarista Matouš Merta. Matouš je, jak ze srandy říkáme, taková naše “HR manažerka“, díky němu s námi hraje náš nynější kytarista Láďa Beneš.. Takže když někoho hledám, volám Matoušovi…

Kytarista Láďa Beneš měl zásadní vliv na energii nové verze. Jak se rodila kytarová podoba skladby a kam ji chtěl nasměrovat?

Láďa skutečně vyniká spontánností, intuicí a citem pro hru. Takže v podstatě “na první dobrou“ chytil úvodní riff a já věděl, že to máme. Že to bude dobrý. Je to technicky skvělý kytarista. Má hodně zkušeností jako harcovník z velkých podií. Ale hlavně má pro muziku neuvěřitelný cítění a talent pro písníčku, její aranž.

Vokál Kateřiny Stupkové dodává skladbě citlivou atmosféru. Jak jste hledali správnou rovnováhu mezi rockovou energií a jemností vokálních vrstev?

Toto byla právě zásadní invence Filipa Vlčka a Káti. Když to řeknu velmi hrubě, v podstatě jsme přivedli Káťu do studia a řekli: „To je Káťa, bude zpívat vokály.“ A Filip řekl něco jako: “Aha, cool, tak nějaký vymyslíme.“ A my se koukali na ten jejich koncert, jak ty různé vrstvy vokálů vznikaly. Stálo by za to vyjet k poslechu jen ty hlasové linky. Do rockových základů působí kontrastně, a přitom velmi vykreslují náladu. Káťa je skvělá zpěvačka, spolupracujeme už od alba Představy… Myslím, že se to bezvadně potkalo. Káťu pro nás objevil Roman Procházka (Divokej Bill) při práci na albu Představy.

Videoklip z prostředí kin pracuje s motivem kina, který je ve skladbě přítomný. Proč jste zvolili právě tuto vizuální linku a co pro vás symbolizuje?

Zdálo se mi, že kino poslouží jako zajímavé vůči atmosféře písně a pro její sdělení. Motiv kina se v písni objevuje často a zároveň je tam tolik hezkých metafor, které tak nějak působí filmově. Příznačné pro Oskarovy písně jsou obrazy, které působí zdánlivě nesourodě, až básnicky nesrozumitelně, ale přitom, jako byste přesně věděli, co tím chce říct. Vlastně taková jeho “picture show“ a kde jinde, než v kině.

Spolupráce s Martinem Kolembářem pokračuje po úspěchu klipu Pamatuj. Jak se jeho rukopis promítl do nové vizuální podoby Napiš?

To by nám asi prozradil Martin sám. Ale myslím si, že vedle sebe s klipem Pamatuj budou působit, že k sobě prostě patří. Martin má pro mě svou typickou vnímavost detailů. I tady se ukázala. Jsme s výsledkem moc spokojení.

Odkaz Oskara Petra je v české hudbě obrovský. Jak chcete, aby vaše verze Napiš fungovala pro dnešní posluchače, kteří možná originál nikdy neslyšeli?

Jestli se jim bude líbit, vše je v pořádku. Udělali jsme ji po svém. S pokorou a v úctě k autorovi. Tu písničku máme prostě jen rádi. A věřím, že je to poznat.