Kaiserův návrat: Das Ady o posledním slovu, růstu, nadsázce a soundtracku léta

Autor: Martin Čáslavský, CSMUSIC

19.07.2026: Rozhovor s Das Ady je cestou do hlavy autora, který se po letech singlového tempa rozhodl postavit před fanoušky něco většího, osobnějšího a žánrově odvážnějšího. Kaiser 2 pro něj není jen pokračování ikonického tracku, ale bilance dospívání, tvůrčího růstu i pochybností, jestli nejde o jeho poslední hudební slovo. Mluví o odvaze experimentovat, o tom, proč je pro něj storytelling stále zásadní, jak vnímá roli rappera v rychle měnící se Evropě a proč je humor často silnější než trend. Album staví jako soundtrack léta – pro radost, vzdor, lásku i chaos – a zároveň jako otevřený dopis komunitě, která s ním řve, směje se i roste.

Jak bys popsal moment, kdy ses rozhodl, že je čas vydat své první album, a proč ses nakonec rozhodl navázat právě na track Kaiser?

Už nějakou dobu jsem chtěl fanouškům dodat něco komplexnějšího a hlubšího, ne jet pořád jen po singlech. Zároveň poslední rok narážím na kapacity svýho času a tak trochu jsem si chtěl otevřít i možnost, že tohle možná bude moje poslední slovo. Logicky jsem proto chtěl odkázat na moment, kdy mě spousta lidí zaznamenala poprvý. Myslím, že "Kaiser 2" představuje oproti jedničce upgrade po všech směrech, dá posluchači možnost posoudit, kam jsem se za tu dobu posunul, ale zároveň je to takový pomrknutí na všechny, kteří mě poslouchaj a podporují už od dob "Kaisera".

Co pro tebe osobně znamená pokračování Kaisera a jaké emoce nebo myšlenky jsi chtěl do jeho druhé verze dostat?

Jeden ze splněnejch snů, další meta, můj nejmilejší projekt. S emocemi je to trochu těžší, protože celý album je spíš jízdou na emoční horský dráze, než aby mělo ucelenej mood. Každej track je tak trochu odjinud - mám tam Daft Punk na steroidech, mám tam svůj první lovesong, kterej končí dobře, je tam můj klasickej německej diktát, hrábnu i do techna, ale zároveň nezapomínám na poctivej storytelling a hledím si kvalitního textu. A právě v něm můžeš chytnout to, čeho si na světě cením nejvíc. Přátel, odvahy, upřímnosti a klidu na práci. A taky už tradičně dost ostře pojmenovávám i to, co mě na světě štve.

V textech se často dotýkáš evropských reálií a světového dění. Jak vnímáš roli rappera v době, kdy se společnost rychle mění?

Svět se mění rychlejc, než stačím dejchat. I od dob mýho dětství, což není zas tak dávno, se změnil k nepoznání. O to víc mě baví představa rapperů jako komentátorů veřejnýho dění, kteří nahlas pojmenovávají nepravosti a ve svejch textech ostřelují faleš, přetvářku, vyprázdněnej mamon a banální zlo. Ale jak tak pozoruju scénu, jsem dost v menšině. Je to škoda, málokterej žánr ti dává takovou munici, jako právě rap.

Album je žánrově velmi pestré. Jak jsi hledal rovnováhu mezi experimentem a tím, aby celek pořád působil jako tvoje autentická tvorba?

Neumím tvořit jinak než autenticky a sám za sebe. Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale neumím si představit, že pojedu nějakej styl jen proto, že jde o trend. Jasně, inspiruju se muzikou především zahraničních umělců a rád zkouším nový věci, protože právě tak člověk roste. Ale myslím, že lidi mě poznaj i v polohách, který by ode mne třeba ještě před rokem nečekali. Pořád je to můj hlas, mý texty a můj projev.

Střídáš energii, melancholii, agresi i romantiku. Která z těchto poloh je ti nejbližší a proč?

Romantika mi vzdálená není, většina mejch lovesongů ale dřív obsahovala nějakej toxickej twist, nějakej hořkosladkej kontrast. Mám pocit, že na novým albu už nejsem tolik temnej. Musel jsem za poslední dobu hodně dospět a spoustu věcí jsem pochopil a přijal, což může bejt znát v melancholičtějších polohách projektu. Ale pasáže, ve kterejch se můžu z věcí "vyřvat", mi pořád sedí nejvíc a nejlíp fungují i na koncertech. Jenže já ty lidi po shows vídám a všichni jsou usměvaví a vřelí, nevnímám tam žádnou nenávist nebo frustraci. Spíš si společně zařveme na věci, který nás štvou, abychom se následně tomu absurdnímu světu dokázali smát do ksichtu. Moje komunita není toxická jako u jinejch Gs ve hře.

Podle čeho sis vybíral hosty na album a co ti spolupráce s NAME IS ERIC a Zara Faye přinesly?

NAME IS ERIC je zároveň hlava Asgard Records, kde od návratu do Prahy nahrávám nejčastěji, a je to právě on, kdo má na svědomí produkci celýho alba. Není to naše první spolupráce, takže jsem věděl, do čeho jdu a že se o výsledek bát nemusím. Když jsem sháněl holku na refrén a Eric mi doporučil Zaru, věděl jsem, že nešlápnu vedle, když na něj dám. Potvrdilo se to - "Les" je můj asi nejoblíbenější song z celýho alba a díky Zaře vyrostl víc než bambusovej háj po monzunovým lijáku.

Tvrdíš, že Kaiser 2 je vyzrálejší i po produkční stránce. Co se pro tebe v procesu tvorby změnilo oproti předchozím projektům?

Co když to přece jen bude moje poslední slovo? Alespoň co se muziky týče. Nechtěl jsem nechat nic náhodě a počkal jsem s vydáním až do chvíle, kdy jsem byl s výsledkem stoprocentně spokojenej. Poprvý jsem si dopřál ten luxus mít na to album opravdu čas. Mnohem víc jsem o něm přemýšlel jako o uceleným projektu a přizpůsoboval jsem tomu veškerou dramaturgii.

V některých skladbách se vracíš k poctivému storytellingu. Jak důležitá je pro tebe práce s příběhem v době, kdy rap často stojí hlavně na vibeu?

I já mám na albu tracky, které stojí spíš na pocitu a náladě, než na nosnejch lyrics, který jdou od A do B. Na druhou stranu je poctivej storytelling přesně to, co moje publikum očekává a v čem jsem si nejjistější, a proto ho v albu "Kaiser 2" doručím i tentokrát. Je to pro mě důležitý, protože takhle jsem k rapu přišel já. Když vyrůstáte jako bezprizorní kluk v komplikovaným prostředí, kde na vás každej kašle, začne vám rap v dospívání strašně vonět. Jedná se o halasnou formu vzdoru vůči světu, kterýmu nerozumíte a kterej nechápe vás, a zároveň příslib, že svý nesnáze jednou překonáte a stane se z vás někdo větší, silnější a lepší. Tohle bohužel v současným rapu vidím jen málo. Co vidím často, jsou pózy, přetvářka a lidská malost spojená s o to větší agresivitou. Jako herec tohle bohužel/bohudík umím číst dobře.

Říkáš, že nadsázka by se neměla zaměňovat s nedostatkem autenticity. Jak si udržuješ vlastní hlas v prostředí, kde je tlak na trendy obrovský?

Spousta rapperů mi připadá směšná právě proto, jak moc vážně se berou. Chybí jim nadhled a často si neumějí udělat srandu sami ze sebe. Já jdu kontra - nadsázku a humor využívám v textech rád a s chutí často pálím i do vlastních řad. Tupě následovat trendy neumím a kdybych se o to pokusil, moji fanoušci by to velmi rychle poznali. Páč jsou to chytří lidi.

Album vychází na začátku léta. Jak doufáš, že ho budou fanoušci poslouchat a jaký moment nebo track podle tebe nejvíc vystihuje atmosféru letošní sezóny?

Doufám, že ho fanoušci budou poslouchat na všech hudebních platformách, pořád dokola a nahlas. Doufám, že ho budou poslouchat v autě, ve sprše, v metru, že na něj budou trsat v klubech a zvedat činky v gymu. Doufám, že ho proženou ušima a klidně i žilou. Doufám, že půjde o soundtrack jejich léta, jejich dospívání, jejich vysněnýho vztahu, jejich přelomovýho roku. Doufám, že jim pomůže překonat ty největší hnusy a užít si ty nejhezčí dny. Doufám, že ho budou poslouchat při žádostech o ruku i při komplikovanejch rozchodech. Všude jsem tam byl s nima. A stavěl jsem to album tak, abychom měli co poslouchat, ať tahle sezona dopadne jakkoli - "Hrvatska" zazní, pokud se potkáme na vysluněný chorvatský pláži, "Kaiser 2" si asi pojedeme na repeat, pokud za pár měsíců fakt potáhneme na Moskvu.