Hříchy, riffy a dálková chemie: Lucrecia se vrací tvrdší, rychlejší a osobnější

Autor: Martin Čáslavský, CSMUSIC

16.08.2026: Minialbum Sedm hříchů vzniklo bez předem daného konceptu, ale jak říká Mentol, nové texty a hudební nápady si samy našly společné téma a přirozeně se propojily v soudržný celek. Lucrecia po letech znovu našla vlastní tvář – tentokrát tvrdší, rychlejší a zároveň osobnější. V rozhovoru Mentol otevřeně popisuje, jak se změnila jejich tvůrčí chemie, jaké to je nahrávat na dálku mezi Slovenskem a severními Čechami, proč má instrumentálka Kopyto mořskýho koníka zvláštní místo v dramaturgii alba a co pro kapelu znamená návrat k češtině.

Sedm hříchů je výrazný koncept, takže mě zajímá, jaký příběh nebo atmosféru jste chtěli tímto minialbem vytvořit?

Původně koncept nebyl vůbec zamýšlen, ale jak mi začal Sali posílat texty a já si je upravoval, aby mi sedly do huby, tak bylo patrné, že mají všechny jedno tmelící téma. No a nakonec jsme použili jednu frázi z písně Hříšná duše (ta měla být původně titulní) a ta to celé zastřešila. Koneckonců, veškeré lidské jednání je motivováno hříchy a ctnostmi. Využili jsme toho, že se texty hlavního tématu nějak dotýkají a ono to z toho vyplynulo nějak samo.
 
Jak se během práce na nových skladbách proměnila vaše vzájemná hudební chemie a způsob společného komponování?

Zatímco v devadesátkách jsme s Salim pro Lucrecii komponovali půl-napůl a každá skladba nesla punc osobního rukopisu, dnes se to propojilo. Sali poslal náčrty riffů a kostry skladeb a já k tomu vymýšlel zpěvové linky a basové party. Zároveň nafrázovat Saliho texty byla pro mě nová zkušenost a výzva a strašně mě to takhle baví.

Co pro vás znamená čeština jako jazyk pro thrash a heavy metal a jak ovlivňuje agresi nebo rytmus vašich textů?

Angličtina je rozhodně zpěvnější, ale ani s češtinou nemáme problém. V uplynulých obdobích Lucrecie jsme vyzkoušeli obojí. Teď, když začaly vznikat nové skladby, Sali k nim posílal texty v češtině a já to vzal tak nějak automaticky, že to tak má prostě být.
 
Jaké momenty z nahrávání vám nejvíc utkvěly v paměti a proč právě ty?

Nahrávalo se na dálku. Sali je na Slovensku. Takže pokud se něco vybaví, tak u mě pocit, když skladba postupně dostává kýžený tvar, že do sebe všechno hezky zapadá.
 
Jak vznikla instrumentální skladba Kopyto mořskýho koníka a jakou roli má v celkové dramaturgii minialba?

Kompletně Saliho věc. Název jsem vystřelil na základě nápadu jedné mé studentky a Sali souhlasil. Pokud hraje Sali, vždycky musí být instrumentálka. Skladeb mělo být původně sedm, ale na jedné jsme se neshodli ohledně finální podoby. Takže sice 7 hříchů, ale jen šest skladeb (jak ďábelské) a z toho jen 5 zpívaných. A v těch je vše.
 
Jaký přínos měla spolupráce s Václavem Pazderou a jak jeho sólový přístup ovlivnil výslednou podobu skladby?

Vencovo sólo ovlivnilo celkové vyznění atmosféry skladby. Hodil to svým výkonem více do rockovějšího hávu, což byl náš záměr. Byl to náš idol, když jsme začínali a chtěli jsme mu tímto vzdát hold. Dostal prostor, ať tam něco vystřihne a nahráli jsme asi 7 různých verzí a všechny byly parádní. Z toho se pak těžko vybírá. Volba padla na to, co slyšíte z nahrávky.

Jaké technické nebo zvukové postupy jste při nahrávání využili, aby album získalo charakter, který jste chtěli dosáhnout?

Vzhledem k tomu, že se nahrávalo na dálku, tak moderní digitál. Sonar je náš kamarád. Loni v létě proběhla má návštěva na Slovensku, kde jsme si jasně nastavili rozhraní domácího studia a postupy, jak se co možno bez bolesti dobrat kýženého výsledku, a od podzimu do dubna už pak čilá digitální komunikace mezi západem Slovenska a severními Čechami. Pak už jen dolaďovaná mixu a připomínkování. Nikam jsme nespěchali. Prostě až to bude, tak to bude.
 
Jak vnímáte současnou českou metalovou scénu a kde v ní podle vás stojí LUCRECIA?

Doufáme, že Lucrecia je stále její součástí a že má stále co říci. Navázali jsme zhruba tam, kde jsme v roce 1997 skončili, jen s tím, že jsme o špetku tvrdší a rychlejší. Ale stále v rámci našeho heavy-thrash stylu. Melodie z naší tvorby nezmizí.

Jaké reakce nebo emoce byste si přáli, aby nové minialbum vyvolalo u posluchačů?

Hlavně radost z poslechu naší muziky a třeba i trochu zamyšlení nad texty, ty se myslím tentokrát opravdu povedly. Je v nich vyjádřena určitá frustrace z toho, jací lidé někdy dokáží k sobě být. A někdy je to pro nás hodně osobní.

Jaké další hudební kroky od vás mohou fanoušci očekávat po vydání tohoto minialba?

Vzhledem k tomu, že jsme každý na jiném konci bývalé republiky, tak na živé hraní to zatím nevypadá, ale nikdy neříkej nikdy. Stesk po pódiové prezentaci si vybíjíme ve vedlejších projektech. Vzhledem k tomu, že nás ale tvorba nové muziky neskutečně baví, tak to je to, co od nás lze očekávat. Nová muzika bude. Jak znám Saliho, už má v šuplíku zase pár riffů a svrbí ho prsty.