Nový videoklip Kopu Hluboko od Karolinny je temná art pop fantasy o civilizační necitlivosti
Poslední dubnový víkend patřil Praze, fantazii, a natáčení, které začínalo kanálem a končilo ve veřejném prostoru s desítkami účastníků. Hudebnice a vizuální umělkyně Karolinna představuje svůj první český singl Kopu Hluboko, ke kterému vznikl výpravný videoklip, jaký se na české scéně jen tak nevidí.
Hlavní postavou klipu není člověk, ale bytost země – mytická síla s ženskými rysy, která se po letech ticha vynoří z hlubin, protože ji ruší hluk lidského světa. Doslova. Místo lesní mýtiny však vstává z kanálu. Konkrétně z podzemí bývalé čistírny odpadních vod v Bubenči – industriální lokace, kde se natáčel i John Wick.
Bytost se vydává na cestu městem. Potkává lidi. Většina ji ignoruje. Někteří se jí vyloženě štítí.
Během cesty na ni tým symbolicky navléká vrstvy zátěže – šněrovací sukně, kožený korzet, ramenní komponenty připomínající kostěnou středověkou zbroj. Každý kousek ručně šitý autorkou, každá vrstva odpovídá části příběhu v hudbě. Zatímco hlavní postava se fyzicky propadá do tíhy světa, paralelně se ve videu zjevuje jiná postava – bytost napůl Joker, napůl ďábel.
„Je to náš nejbizarnější kostým, ale zároveň možná nejpřesnější metafora toho, co dnes běžně vidíme a považujeme za normální,“ říká Karolina.
Samotné natáčení bylo náročné:
„Byla zima, já chodila hodiny bosa v kanálech, většinu dne jsme trávili venku v tenkých kostýmech, bez jídla, bez spánku.“ dodává.
Aby toho nebylo málo, při natáčení scén ve veřejném prostoru se kolem objevil i štáb televize Prima.
Zajímavostí je i technická stránka klipu – část videa bude propojena s AI a dalšími vizuálními efekty. Výsledný střih tak kombinuje fyzické herectví, výtvarnou režii a digitální vrstvy.
Kopu Hluboko vychází 31. května a představuje Karolinnu v novém žánru – český art pop s přesahem do filmového vyprávění. Text singlu je experimentální, nepracuje s romantikou ani vztahy, ale dotýká se environmentální únavy, citové otupělosti a současného pocitu, že „něco není v pořádku, ale nevíme přesně co“.
„Je to můj první český singl. Není o lásce, ale o monologu světa, kterému už nikdo nenaslouchá.
Myslím, že takový typ tvorby tu zatím chyběl. Chci otevřít novou škatulku – propojení příběhu, hudby a obrazu. A trochu v ní zapnout světlo.“