Kapela

Deliwery

Aktivní roky: 2003 -



Deliwery
Buď správcem tohoto profilu


Nápad na založení našeho šíleného uskupení vznikl jako asi většina podobných hudebních těles v jedné z mnoha modřanských hospod nad sklenicí desetistupňového piva. Někdy koncem roku 2003 přišel Pavel, taktéž zvaný Fipa, s nápadem založit fiktivní kapelu. Tím nabral večírek, který by se jinak zvrhl v normální průměrnou chlastačku, značné obrátky. Hans s Pepsonem začali rozvíjet fantazii a za mohutného povzbuzování kamaráda Turbana házeli spolu s Fipou do placu samé geniální myšlenky, jak by se kapela měla prezentovat.

Dali jsme si název Deliwery a tím se rozjela naše první éra, éra mystifikační. Nápad byl pro nás natolik fascinující, že jsme si na něj vzpomněli i druhý den po probuzení a vstřebání všech vypitých alkoholických nápojů. Pepson vytvořil internetové stránky a do čtrnácti dnů jsme stihli udělat fotky, napsat působivou historii kapely a to vše na stránky umístit. Natočili jsme videoklip v jednom pražském hypermarketu a vytvořili plakáty lákající důvěřivé lidi na fiktivní koncert. A odtud už nebylo daleko k tomu, aby nás tenhle nápad přestal bavit a chtěli jsme zkusit, jestli by to s tou skupinou nešlo doopravdy.

I vzali jsme kytary, basy (Braníku) a odebrali se na Pavlovu chatu na tzv. soustředění kapely, kde na nás čekalo nepříjemné překvapení. První večer se ubíral velmi pozitivně, uvedli jsme se do výborné nálady a až do časného rána jsme hráli na kytaru převzaté písně a skládali nové. Chybou bylo, že jsme si vše nahráli na kazetu. Ráno přišlo vystřízlivění: o skládání nových písní nemohla být řeč, ona převzatá píseň byla jen jedna ("120 čísel pod zemou") a celou noc jsme se marně snažili sehrát dvě kytary tak, aby vzniklo něco poslouchatelného. Nevzniklo. I upadli jsme do deprese a nahrávku už jsme si od té doby raději nepustili.

Přesto jsme se nehodlali vzdát tak lacino. Hans poctivě cvičil na kytaru a psal texty, Pepson toužil po bicí soupravě a skládal k Hansovým textům melodie a Pavel zakoupil exkluzivní baskytaru zn. Jolana za 1200 Kč. I začali jsme se poohlížet po nějaké zkušebně a byli jsme nečekaně úspěšní, a tak nám od ledna 2005 nic nebránilo v naší cestě za kariérou, slávou a především pak uměním. Začali jsme zkoušet ve zkušebně komunitního centra Krok, kde jsme se na deseti metrech čtverečních a v padesáti stupních Celsia první měsíc snažili sehrát píseň Veľkou palicou od Iného kafe, neboť nás žádná jednodušší nenapadla. A i když začátky byly velmi krušné, práce šla celkem od ruky. Asi po dvou měsících se nám další šťastnou náhodou podařilo sehnat krásnou a útulnou zkušebnu ve Vysočanech, kde jsme nebyli omezení dvěma hodinami týdně.

Počáteční repertoár "Veľkou palicou", "Špek", "Boarderland" a "Míša C." se brzy začal rozšiřovat a začínali jsme se poohlížet po nějakém fleku, kde bychom naše umění mohli předvést před širokou veřejností. Tak se stalo v září ve zmiňovaném centru Krok, ještě před tím jsme ale stačili do svých řad přijmout Hansova bratra Martina na post sólového kytaristy a během asi tří zkoušek s ním nacvičit všechny písně. První vlastní koncert přišel o měsíc později v Guru.

V listopadu 2005 jsme si na zkoušce zkusili zahrát se saxofonistkou a zpěvačkou, Martinovou spolužačkou Bárou a od té doby praktikujeme naše umění v pěti.

Rok 2006 byl ve znamení koncertování a nahrávání. V únoru jsme se na dva dny zavřeli s notebookem a několika mikráky do zkušebny, následně týden míchali a vylezlo z nás album "Výstavka učňovských prací". Moc se nám líbilo, že bylo fakt strašné jsme zjistili až později. Dnes si ho raději moc nepřipomínáme. V průběhu roku vznikla spousta písniček ("Zas jsem byl dneska opilý", "Vítěz se psem a černou korouhví", "Únorová"...) a tak jsme se rozhodli do toho praštit a další demo jsme nahráli v říjnu v hostivařském studiu u mistra Šikýře. Album bylo pojmenováno přiléhavě "Demo Hostivař 2006".

První půlka 2007 byla poznamenána pobytem bubeníka Pepsona ve Finsku. Sice jsme našli záskok (Davida z kapely Vobsazeno), ale zkoušek nebylo moc a když už, jen jsme s ním secvičovali staré věci. Něco nám to ale přece jen dalo: za prvé hitovku "Finlandia Go" a za druhé podstatné zrychlení naší muziky dané tím, že David je ostřílený punkáč a Pepson byl pak kapelou tak pranýřován, že mu nezbylo než hrát stejně rychle. Od června jsme se do toho v plné síle pustili, podnikli mimořádně úspěšné soustředění kapely, kde vznikly čtyři songy ("Velký plán", "Ereš mereš", "Lidi budou držkovat" a nový "Pod vobraz"). Zpěv plně vzala na svá bedra Bára. Díky postupu do finále Letního poháru XT3 jsme získali profesionálně nahraný záznam koncertu. V soutěži Pro Rock 2007 jsme se umístili na 2.místě a Bára získala ocenění Osobnost soutěže. 23. prosince odehráváme svůj 30. koncert.

V roce 2008, po třech letech fungování kapely, jsme konečně posbírali všechny své síly a peníze a ve studiu Ex Avik nahráli své první plnohodnotné album "Kočky jsou vrženy". CD má 13 tracků, 36 minut a vyšlo v listopadu u vydavatelství Cecek Records. Nahrávání proběhlo na přelomu dubna a května a předcházelo mu druhé kapelové soustředění na Fipově chatě, kde se zrodily dvě nové písně ("Pankáči od rodin" a "Rock'n'Roll pro Kalašnikov"). Naše aktivity v létě a na podzim byly poznamenány čtyřměsíčním letním pobytem Pepsona a Hanse v USA, ale od října jedeme opět naplno.

Rok 2009 nám i přes lehkou tvůrčí krizi přinesl tři nové stálé písně v playlistu ("Buldozer", "Píseň k spánku" a "Rockabilly"). Odehráli jsme 13 koncertů, z nichž vyčnívá hraní na skautském festivalu ObRok pro cca 1000 lidí a koncert ve Strašově se skupinou Volant. Na několika koncertech Martina zaskočil a v našich jednoduchých písních vystřihl neuvěřitelná sóla pravověrný metalák Ondra.

Rok 2010 jsme odstartovali stěhováním do nové zkušebny, už čtvrté v pořadí. Přístřešek situovaný ve skladovém areálu v Michli nám byl trochu těsný, zato skýtal nečekané posluchače z řad vietnamských obchodníků. Inspiraci nám Vietnamci nepřinesli (snad jediná nová pecka za celý rok byla Letní), odehráli jsme ale asi 14 převážně parádních koncertů. Za zmínku stojí např. pražský Majáles, Žafest, kde jsme zahráli jakožto dojížděči po kapele Sto zvířat, Zelesa fest s nejlepší atmosférou, lidmi a delikatesami, skvělý večírek s NVÚ v Ústí, a samozřejmě taky vystoupení na svatbě zpěvačky Báry, kde někteří dokonce potkali svou životní lásku :)

V roce 2011 nás čekal další přesun základního tábora. Veliká zkušebna, kde v zimě nemrznou a za deště nevlhnou nástroje, nám otevřela své brány ve státě Žižkov, stejně jako hospoda U Slovanské lípy, která se stala naší druhou základnou. A protože už jsme měli plné zuby tvůrčí krize a hraní těch samých odrhovaček pořád dokola, rozhodli jsme, že ty nový songy prostě vymyslíme pod tlakem, naplánovali tři soustředění a výsledek se brzy dostavil - hned začátkem roku vznikly nové pecky Korporátní, Lemmings a Slzy Boba Marleyho, v průběhu roku Fipova zatím bezejmenná a Hádej a v listopadu ještě Nusle a Napůl rebel, nemluvě o nové, už asi páté a tentokrát snad finální inkarnaci Buldozeru. Kvůli nové tvorbě jsme museli omezit koncertní aktivity, stihli jsme tedy jen 8 převážně menších klubových koncíků. Výjimkou pod širým nebem byl skvělý Útulek fest v Ústí. Konečně jsme ale nasbírali dostatek materiálu na další album, do jehož nahrávání se tvrdě opřeme hned v lednu 2012 a už se nemůžeme dočkat, až vám nové hity vpálíme do tváří!

Rok 2012 byl ve znamení především dolaďování songů na druhou řadovou desku naší bandy, které jsme pojmenovali Ruce vzhůru! Oproti předchozí desce je tu znatelný posun k lepšímu jak ve zvukové kvalitě, tak v celkově kompaktnější a propracovanější struktuře desky i jednotlivých songů. Desku jsme pokřtili v květnu v klubu Vagon za přítomnosti našich oblíbených kapel Houba a Volant, a od té doby ji do vás tlačíme všude, kde to jde :)

Vloženo: 14.03.2017, martin