Emil P. Folk

Zastavte se lidé, poslyšte píseň mou.
Je o tom, jak jednou světlo prohrálo s temnotou.
Nebude to píseň skočná, to svižné tempo by jí neslušelo snad,
ale musel jsem ji napsat a teď vám ji chci hrát.
A bude to zlé, těžké a zlé.

Můj kamarád Emil P., když mu bylo skoro třicet let,
se dozvěděl, ž e má zlou nemoc, že může umřít co nevidět.
Pak mu doktoři vzali kus těla jako se berou větve stromů
a řekli, víc tu nejde dělat a můžete jít domů.
A bylo to zlé, těžké a zlé.

Ptal jsem se ho, jaké to je vědět, že skončíš teď v této chvíli.
Řekl, že celý rok se z lůžka díval na strop a viděl anděla, ten byl bílý.
A já pil, já jenom pil, já hlupák pil a marnil čas.
A půlku času jsem měl dát radši jemu a druhou hodit mezi vás.
A bylo to zlé, těžké a zlé.

Můj kamarád Emil P. řekl mi jednou na hotelu Brichta
dokaž i za mně, že všechno jde a já se přiopile chichtal.
Neboť jsem nezahlídl bílý strop a anděla nad námi všemi
a měl jsem milion různých výmluv a Emil opouštěl zemi.
A bylo to zlé, těžké a zlé.

Vzpomeňte na něj, kdo jste ho znali a vy kdo neznali vězte, že žil.
Neměl velké svaly a přesto silný byl.
Tuhle píseň sepsal Jaromír N. na památku kamaráda Emila
kterého zákeřná nemoc zabila.
A bylo to zlé, těžké a zlé.
A bylo to zlé, těžké a zlé.