PAULIE:
Yeah ah yeah
Nevim jak shrnout mezi řádky vlastní život
od mala si prolétávám světem jako pilot
A když se furt držim u země mám hlavu v oblacích
Říká se kdo nevlastní sny tak se tu potácí
Nakonec pak postrácí touhy hledat cíl
Vím že když ho nenajdu tak aspoň sečtu počet mil
A zvednu váhu kil co mi zbyly nic ale nemá takovou váhu jak to pro co jsme žili
A je potřeba selit zážitky nezamykat do vily škudlit milióny
ze kterejch se časem stane pyrit
Je to vidět na vočích těch co nesou puget kytek na hroby pro ty co nechali samotný v boji
Jsme na bitevním poli každej sám
A přesto ve skupinkách stavíme svůj vlastní chrám
Kam nesem vize srdce kam ty můžeš vstoupit
Je to interiér nás co podpíráme jak sloupy
(Je to interiér nás co podpíráme jak sloupy)
BOY WONDER:
Ah
Tento život som si nevybral, svet si vybral mňa,
není čas vymýšlať, jak by mi bolo keby som bol synom ministra,
mohol som sa narodziť v Afrike a mať prísny hlad,
mám bystrý zrak, som v pohode jak Macko Pú,
rozprávam ľuďom príbehy, oni počúvajú,
chcú počuť vác, byť bližšie, vedzeť všetko
však keď mi nedajú nič nevidzím svetlo.
Jou tieklo, mi krvou čisté peklo je to všetko v hlave
a nezamecem to metlou
mám dosť battlov, svet je naruby jak backroll
vidzím náckov se psom ukazovať "West Coast!",
bez slov som si ustlal v hlave na zajtrajšky
myšlenky mi z nej tahajú chemické nátačky,
chcem ľudí milovat a žiť s nimi, no rád odolám
v poslednej dobe žijem v interiéri a doslova... (Ouu shiiiit...)
IDEA:
vyrůstal jsem jinde
než kde teď vyrůstá můj charakter
kde žije moje ego
co mě nabíjí jak adaptér
4 stěny mezi nima mozek, srdce, penis
hlasy občas mluví za tebe jak Lenin
tady jsem budoval i shazoval
dělal obsah i obal
vymyslel, zmačkal, vrátil zpět
pak se s tim vyrovnal
příprava je dlouhá jako rakovina, realita sirová
zavaž mi oči, trefim na všechny místa
ty tomu řikáš blázen, já tomu řikám výzva
opouštim byt abych naplnil ty čísla
co denně vidim do noci na monitoru pískat
1000 liků a žádná nová kapela
1000 niků na nohách, ale žádná cesta na pera
1000 miků na stagi a žádná ozvěna
ze stolu mířim do postele v mojim interiéru spát
PAULIE:
rozsvícená lampa, noční byt jdu se vypsat
i přestože dál ztrácim barvu jako fixa
a sedim nad designem, videem a grafikou
pracovní deska je můj prostor, zavšivenej kout
v galerii impresí visim do rámu na zdi
pak padam jako sníh na ohořelou kapli tvý mysli
a chci se vypsat, všechno co v sobě mám
občas se ztrácim jako význam
a kdo se v tom pak vyznat má když se nevyznám sám
oči dokořán a stejně po dně pátrám
po pravdách a lidech co ještě nezkameněli v citech
a ve svejch světech maluju vize po zdech
a proto hledám chvíle co mě zvednou o kus vejš
mezi hyenama, křivotou a hejnem Gejš
snažim se rozlišit, mít roj priorit žádná kamufláž život pod kůží jak linoryt
život pod kůží jak linoryt
Yeah ah yeah
Nevim jak shrnout mezi řádky vlastní život
od mala si prolétávám světem jako pilot
A když se furt držim u země mám hlavu v oblacích
Říká se kdo nevlastní sny tak se tu potácí
Nakonec pak postrácí touhy hledat cíl
Vím že když ho nenajdu tak aspoň sečtu počet mil
A zvednu váhu kil co mi zbyly nic ale nemá takovou váhu jak to pro co jsme žili
A je potřeba selit zážitky nezamykat do vily škudlit milióny
ze kterejch se časem stane pyrit
Je to vidět na vočích těch co nesou puget kytek na hroby pro ty co nechali samotný v boji
Jsme na bitevním poli každej sám
A přesto ve skupinkách stavíme svůj vlastní chrám
Kam nesem vize srdce kam ty můžeš vstoupit
Je to interiér nás co podpíráme jak sloupy
(Je to interiér nás co podpíráme jak sloupy)
BOY WONDER:
Ah
Tento život som si nevybral, svet si vybral mňa,
není čas vymýšlať, jak by mi bolo keby som bol synom ministra,
mohol som sa narodziť v Afrike a mať prísny hlad,
mám bystrý zrak, som v pohode jak Macko Pú,
rozprávam ľuďom príbehy, oni počúvajú,
chcú počuť vác, byť bližšie, vedzeť všetko
však keď mi nedajú nič nevidzím svetlo.
Jou tieklo, mi krvou čisté peklo je to všetko v hlave
a nezamecem to metlou
mám dosť battlov, svet je naruby jak backroll
vidzím náckov se psom ukazovať "West Coast!",
bez slov som si ustlal v hlave na zajtrajšky
myšlenky mi z nej tahajú chemické nátačky,
chcem ľudí milovat a žiť s nimi, no rád odolám
v poslednej dobe žijem v interiéri a doslova... (Ouu shiiiit...)
IDEA:
vyrůstal jsem jinde
než kde teď vyrůstá můj charakter
kde žije moje ego
co mě nabíjí jak adaptér
4 stěny mezi nima mozek, srdce, penis
hlasy občas mluví za tebe jak Lenin
tady jsem budoval i shazoval
dělal obsah i obal
vymyslel, zmačkal, vrátil zpět
pak se s tim vyrovnal
příprava je dlouhá jako rakovina, realita sirová
zavaž mi oči, trefim na všechny místa
ty tomu řikáš blázen, já tomu řikám výzva
opouštim byt abych naplnil ty čísla
co denně vidim do noci na monitoru pískat
1000 liků a žádná nová kapela
1000 niků na nohách, ale žádná cesta na pera
1000 miků na stagi a žádná ozvěna
ze stolu mířim do postele v mojim interiéru spát
PAULIE:
rozsvícená lampa, noční byt jdu se vypsat
i přestože dál ztrácim barvu jako fixa
a sedim nad designem, videem a grafikou
pracovní deska je můj prostor, zavšivenej kout
v galerii impresí visim do rámu na zdi
pak padam jako sníh na ohořelou kapli tvý mysli
a chci se vypsat, všechno co v sobě mám
občas se ztrácim jako význam
a kdo se v tom pak vyznat má když se nevyznám sám
oči dokořán a stejně po dně pátrám
po pravdách a lidech co ještě nezkameněli v citech
a ve svejch světech maluju vize po zdech
a proto hledám chvíle co mě zvednou o kus vejš
mezi hyenama, křivotou a hejnem Gejš
snažim se rozlišit, mít roj priorit žádná kamufláž život pod kůží jak linoryt
život pod kůží jak linoryt