Pod smrky země rozrytá ryjem
znovu ji prosím, ať už mě skryje
ještě jsem živá srdce i náruč
přijď na to co, a pak se to nauč
Jinak se bude ta stejná lekce
dokola vracet, sejme tě lehce
ten komu chceš utéct, tvou barvu zvětří
srazí tě na zem rozrytou vepři
Девоm
5;ка моя, как тебе сказать
(Děvče moje, jak ti mám říct)
что я влубилься, много лет тому назад
(že už je to hodně dlouho, co jsem se zamiloval)
Но сейчас я вижу, что не могу тебя спасти
(ale teď vidím, že tě nemůžu zachránit)
ухожу, прощай...прости
(odcházím, sbohem, odpusť…)
Z rukou, z úst, z očí vyrůstá kapraď
po prvním druhej, třetí, čtvrtej, pátej, sakra
a moje touha žene mě znovu
namísto skutkům, uvěřit slovům