Cesta k hoganový soutěsce Country

Víš, přes potok pak pojedeš, přes rozvalenej most a podle něj ne více než dva hřbety hor a dost. A vzhůru po těch hřebenech se dej pak cestou vést. Dvě ovčí stezky stranou nech, ty mohly by tě splést.

Jen potoka se vpravo drž, pak rovně snaž se brát, až uvidíš, tam co je strž, pár tyček na nich d rát. Tam leží mrcha kobyly, co prask jí v pádu hřbet, no, uvidíš jí za chvíli, tou cestou musíš jet.

Dál pod žulovým útesem, kde leží z káry vrak, dva ostrý hochy pod lesem, tam trefit musíš pak. To musíš střílet nakonec, či dát se zabít sám. Tak snaž se vyjet na kopec a braň se radši tam.

V půl cestě je vůl Hoganů, jak pad a začal hnít. Pak napravo! Sic v tu ránu bys koně nezachyt. Pak nalevo se otočíš, půl dne tak jedeš dál a k svačině pak jistě již bys před branou mu stál.

Že hned se vidět nedává, to moc tě nesmí zmást, on prvně vždycky vyčkává, zda všechno nejni past. Já radil bych ti, kdybys moh mít koně zblízka vrat, tam v okolí je drsnej hoch, tak musíš pozor dát.

Sem chlapi táhnou ze všech stran mok jeho vychutnat. Když stoupnou k pípě, stojí tam, no dokud můžou stát. A v neděli to vrcholí, jak mouchy lížou čep a samý živý mrtvoly pak zaplňujou sklep.

A když dá někdy náhoda, že přijde cizinec, tak tančí celá hospoda, jó nejni přes tanec! Je řečnění, boj se zpěvem, co víc bych ti jen řek, když dlouhán začne s projevem, no to je požitek.

Tu od mostu muž otočil svý koně čelem zpět a nohou nikdy nevkročil, kde strměl horskej hřbet. On prostě zjistil v tu chvilku, že necítí se fit. Měl Hoganovi obsílku a výměr doručit.

Zbled představou, jak sjíždí sráz a viděl u těch skal, tu kůži svou u volský hnít, jak značku, kde má odbočit, ten kdo tu jednou půjde zas kol mrchy a pak dál.