Pod hladinou Hip-Hop

Můj život je v kuse jenom chlast a párty, pak polykám plata prášků,
abych zahnal deprese, žeru to jak vyjebanej fast food.
I když můj životní postoj, vypadá, že jde všechno lehce.
Já mám pocit, že jdu peklem, že to se mnou teďka sekne.
Žeru cipralex a zapíjím to sektem. Cejtim se jak ve tmě.
K olem sebe slyším "L.D. veď mě."
Takže se zas na oko musím chovat jako leader
a svejm blízkejm a těm okolo, nahánět do plachet ten vítr.
I když sám mám v lodi díru. Umřel mi kámoš, dej mi sílu.
Na to máma mojí mámy, takže odpočívejte v míru,
i když žiju bídu nad hlavou gilotinu
mám před sebou slunce a za sebou tisíc stínů.
Navzdory problémům velkejm, jak tělo Petera Griffina.
Nejsem to mimino, co dá nohy na ramena.
I když mi život prostřeluje kolena, bije mě holema.
Biju se holejma rukama, i když bodá mě nožema.
Vidim to, jak včera, jak jsme se smáli na sebe.
Dneska vzpomínáme na tebe, koukáme na nebe.
Všechny ty hadry, Guess a Armani, mě nikdy nedaj do sádry,
ty rány, jsem už zlomenej, ale snažím se bejt pořád fit.

Stejně nemá cenu brečet nad tím co jsme měli,
můžem se jen poučit a doufat,
doučit a troufat, si jít dál za tím, co jsme chtěli,
a felit, s lidma co tu zbyli,
dokud bude last minute.
A slunce z dola vyjde a tráva bude růst,
a já ji zaleju vodou ,ne vodkou, jako vůl,
a budu žít, a kurva budu žít, a zase budu žít.

V jedný sekundě se všechno může změnit,
rázem utichnou všechny písně, který před tím zněly.
A všechny povrchní hodnoty z vrchu spadnou k zemi,
tohle si člověk uvědomí, až na pokraji zhroucení, kde už nic není.
Beat mýho srdce se někdy choval jako blázen,
tak sem nakonec skončil na operačním sále,
kde jsem ležel přes dvě hodiny bez narkózy,
aby mě mohli udělat šestnáct jizev na srdci
a já měl zase zpátky správnej beat. Bylo to tak intenzivní,
že jsem úplně zapomněl, na věci, který jsem do tý doby považoval za důležitý,
v tu chvíli jsem si řek že na peníze už seru!
Že tu jsou lidi, který maj pro mě mnohem větší cenu.
Zdravím svou rodinu a mou milovanou ženu, díky Bohu,
za každej další kousek života, ve kterým můžem bejt spolu,
někdo takový štěstí nemusí vůbec mít, a ztratil víc,
než si málokdo umí představit, když si nezažil to svý.
Chci věnovat několik řádků mým kamarádům z ulice,
který přišli o svýho tátu jediným výstřelem, kterej vyšel omylem,
z hlavně pistole jeho nejlepšího přítele, nakonec se všichni sejdem nahoře
a každej z nás tam přijde se svým příběhem

Stejně nemá cenu brečet nad tím co jsme měli,
můžem se jen poučit a doufat,
doučit a troufat, si jít dál za tím, co jsme chtěli,
a felit, s lidma co tu zbyli,
dokud bude last minute.
A slunce z dola vyjde a tráva bude růst,
a já ji zaleju vodou ,ne vodkou, jako vůl,
a budu žít, a kurva budu žít, a zase budu žít.