Píseň svou mi tenkrát hrál Pop

Kolem šel tak jako i já tou ulicí,
slunce jak terč v reklamách, chodník bílý.
Jen on a já, oba létem hořící
a horký polední vítr, který mílí.

Usmál se do očí mých, dech mi vzal,
ve vlasech písek a sůl, krátké léto.
Šel jen tak s kytarou, pospíchal,
na dosah ruky mi byl, když mě míjel.

Pí seň svou mi tenkrát hrál,
pár slok zpíval, vítr vál.
Píseň svou mi tenkrát hrál,
odcházel ulicí polední
podél výkladních skříní zas dál.

V kabátu rozevlátém, v moři aut,
ztrácel se jako ten den, slunce hřálo.
A já tam dlouho stála bez hnutí,
jako by se mi to jen všechno zdálo.

Lásko, kde Tě mám, kdo jsi Ty, kdo já, že jsi byl?
Tenkrát se svět zastavil? Sebe se ptávám.
Stokrát jdu zpátky stejnou ulicí,
tisíckrát na stejném místě zase stávám.

Píseň svou mi tenkrát hrál,
pár slok zpíval, vítr vál.
Píseň svou mi tenkrát hrál,
odcházel ulicí polední
podél výkladních skříní zas dál.

Píseň svou mi tenkrát hrál,
pár slok zpíval, vítr vál.
Píseň svou mi tenkrát hrál,
odcházel ulicí polední
podél výkladních skříní zas dál.

Píseň svou mi tenkrát hrál,
pár slok zpíval, vítr vál.
Píseň svou mi tenkrát hrál,
odcházel ulicí polední
podél výkladních skříní zas dál.