Rány co se nezhojí Pop

Ať zavřu oči a nepodvádím,
a paks´ tam stála jenom tak,
nahá jak svíčka v kostele,
a do tmy strážní andělé,
nám zpívaj´ to co slyšet nechceme,
že se bojí, jsou rány co se nezhojí.
Co je černý a co bílý,
a že jsme oba dospělí,
v neděli po ránu se ptáš sama sebe,
jestli prší a nebo jsou to sl zy nebe,
s úsvitem ticho po boji,
a Ty tušíš, jsou rány co se nezhojí.
Čeho je moc a čeho málo,
a že je láska jenom kšeft,
kde neplatí, že to co dáš se Ti vrátí,
Tak si to podtrhni ať víš,
že i to málo, co za to stálo,
možná dál za to stojí,
jsou rány co nezhojí.
Záleží odkud na to koukáš,
z nábřeží nebo z lodi co odplouvá,
víš víc než já,
že nemůžeš mít obojí,
jsou rány, co se nezhojí.