Sponky Country

1. Snad ses mi zdála, písničko krásná,
do spánku zněl mi tvůj tón,
až ráno proud vlasů a mír našich hlasů
a v koupelně vůně a shon.

2. Mě přesvědčil vážně, že jsi, a jen z bázně
se člověk bojí skutečnejch rán,
hvězdy když zhasnou, vzpomínku krásnou
smaže světlo, když přijde k nám.

R: Ale ty skutečná jsi, dotknout se tě můžu,
a tak začíná mi pěknej den,
na tvářích se slunce snaží
zamalovat unavenej noční sen.

3. Na rtech mi zůstal jeden z tvých vlasů,
směješ se a chceš mi ho vzít,
ruku pokládáš vedle, vedle mě na stůl,
ještě dotknout se a už musíš jít.

4. Sbírám pár věcí, co zbylo tu po nás,
pár sponek, vlasy budou ti vlát,
ještě skleničky s tácem a zmuchlanej polštář,
než vrátíš se zas, budeš se mi zdát.

R: Ale ty skutečná jsi, dotknout se tě můžu,
a tak začíná mi pěknej den,
na tvářích se slunce snaží
zamalovat unavenej noční sen.

5. Snad ses mi zdála, písničko krásná,
do spánku zněl mi tvůj tón,
až ráno proud vlasů a mír našich hlasů
a v koupelně vůně a shon.