Ta zem, co už odkvétá, kde stíny bojí se hnout,
Tam zločin se zaplétá s noční krajinou,
tam otec se usadil a počal život můj,
farář se pomodlil – zde je domov tvůj, domov tvůj
Tady se probouzím a opět usínám,
prožil přes třicet zim, v hlavě zmatek mám
Kolik je všude zla, ty stvůry žijou v nás,
zvednutý stavidla, nenávist nemá hráz
REF.A já tu stojím, jak cizí vojín, opět se bojím, že může být hůř
Kam se to ženem za velkým věnem, proč každej druhej má u sebe nůž?
Co se to stalo, stačí jen málo, copak se musíme o všechno rvát?
Kolik je lidí, co se jen stydí lásku svou někomu najevo dát
Soucit mě opustil po letech ztracených,
přišel o spousty sil v bitvách prohraných,
otupen, bez zbraně teď křičím do davů,
a zcela odevzdaně vstoupím do svých snů,
kde budou lidé chtít čistou zemi svou,
rozdílnou víru mít není zábranou.
dosud však na světě děti hladoví
touží po odvetě vrazi masoví
Tam zločin se zaplétá s noční krajinou,
tam otec se usadil a počal život můj,
farář se pomodlil – zde je domov tvůj, domov tvůj
Tady se probouzím a opět usínám,
prožil přes třicet zim, v hlavě zmatek mám
Kolik je všude zla, ty stvůry žijou v nás,
zvednutý stavidla, nenávist nemá hráz
REF.A já tu stojím, jak cizí vojín, opět se bojím, že může být hůř
Kam se to ženem za velkým věnem, proč každej druhej má u sebe nůž?
Co se to stalo, stačí jen málo, copak se musíme o všechno rvát?
Kolik je lidí, co se jen stydí lásku svou někomu najevo dát
Soucit mě opustil po letech ztracených,
přišel o spousty sil v bitvách prohraných,
otupen, bez zbraně teď křičím do davů,
a zcela odevzdaně vstoupím do svých snů,
kde budou lidé chtít čistou zemi svou,
rozdílnou víru mít není zábranou.
dosud však na světě děti hladoví
touží po odvetě vrazi masoví