Nebe je křišťálově fialové a v dálce vidíš koně,
Stojíš na kraji cesty v bílých šatech se závojem,
A kočár zastavuje, na cestě do zámku,
A na tohle jsi čekala, jednou prožít svou pohádku,
Jen rozsvícená světla a celý parket prázdný,
A natažená ruka, která tě vyzývá k tanci,
Tak nádherně vypadáš, tvý krásný šaty,
A takhle nějak by mohl začít román s názvem ty a já,
Ale já prostě nejsem princ, místo očí otazník,
Vážně nevím v čem jsem jiný, lepší než ti ostatní,
Ale jestli chceš vědět všechno, tak ti to prozradím,
Ale otázkou je, jestli nás to sblíží nebo oddálí,
A možná ještě, jak má tenhle vztah daleko do lásky,
Řekni jestli něco cítíš, pokaždé když odcházím,
Je mi s tebou fajn, ale nevidím ti do hlavy,
A nechci znovu šlápnout vedle, mockrát jsem se popálil,
Tak neříkej nic!
Nemusím říkat jak jsi krásná, to dobře sama víš,
I to že v tvojí přítomnosti, občas ztrácím zábrany,
Vždycky mě umíš překvapit, asi chodíme v maskách,
Myslím že je to láska, hezčí než si umíš představit,
Myslím, že tohle není jenom tak,
Že to takhle mělo být, že nic není jenom tak,
A nevím komu děkovat, a už to asi nezjistím,
Ale už víc než půl roku jsem nic podobného necítil,
A proto plácám nesmysly, jen abych se ti zalíbil,
A zkouším přestat s trávou, na které jsem závislý,
Nabízíš mi mnohem víc, pokusím se vrátit to,
Rád to zkusím omezit, pokaždé než spálím sklo,
Je na čase být upřímný, už nechci spát s jinou,
Odnikud nikam a už by asi stačilo,
A teď si musíš říkat, že se něco ve mně zbláznilo,
Ale takovýhle příběh se píše jednou za život,
Tak neříkej nic!
Můj svět byl trochu jiný víš, vznětlivý jak psychopat,
Nesnášel jsem slibovat a poslouchat ty divný lži,
Musel jsem riskovat, a volit mezi svými sny,
A chyběla mi jistota až doteď, chci říct Miri dík,
Za návrat do reality, byl jsem hloupý Ignorant,
A ty mě učíš zase cítít, učíš mě jak milovat,
Zabila jsi démona zla, kterého jsem vychoval,
A celá moje minulost, seru na to, z vysoka,
Pořád se chtěl vyrovnat, být rychlejší než vlastní stín,
Být silnější než vlastní sny, být jedinečný, nejlepší,
A cpal se tak moc dopředu, že sám zapomněl, co chtěl říct,
A teď to můžeš zastavit, už není s kým soupeřit,
A teď to bude všechno fajn, jak jsme se dohodli,
Lidi kolem zmizeli a já se cítím svobodný,
To tys mi dala něco, co mi ostatní dát nemohli,
A já teď stojím vzpřímený, ničeho se nebojím,
Tak neříkej nic
Stojíš na kraji cesty v bílých šatech se závojem,
A kočár zastavuje, na cestě do zámku,
A na tohle jsi čekala, jednou prožít svou pohádku,
Jen rozsvícená světla a celý parket prázdný,
A natažená ruka, která tě vyzývá k tanci,
Tak nádherně vypadáš, tvý krásný šaty,
A takhle nějak by mohl začít román s názvem ty a já,
Ale já prostě nejsem princ, místo očí otazník,
Vážně nevím v čem jsem jiný, lepší než ti ostatní,
Ale jestli chceš vědět všechno, tak ti to prozradím,
Ale otázkou je, jestli nás to sblíží nebo oddálí,
A možná ještě, jak má tenhle vztah daleko do lásky,
Řekni jestli něco cítíš, pokaždé když odcházím,
Je mi s tebou fajn, ale nevidím ti do hlavy,
A nechci znovu šlápnout vedle, mockrát jsem se popálil,
Tak neříkej nic!
Nemusím říkat jak jsi krásná, to dobře sama víš,
I to že v tvojí přítomnosti, občas ztrácím zábrany,
Vždycky mě umíš překvapit, asi chodíme v maskách,
Myslím že je to láska, hezčí než si umíš představit,
Myslím, že tohle není jenom tak,
Že to takhle mělo být, že nic není jenom tak,
A nevím komu děkovat, a už to asi nezjistím,
Ale už víc než půl roku jsem nic podobného necítil,
A proto plácám nesmysly, jen abych se ti zalíbil,
A zkouším přestat s trávou, na které jsem závislý,
Nabízíš mi mnohem víc, pokusím se vrátit to,
Rád to zkusím omezit, pokaždé než spálím sklo,
Je na čase být upřímný, už nechci spát s jinou,
Odnikud nikam a už by asi stačilo,
A teď si musíš říkat, že se něco ve mně zbláznilo,
Ale takovýhle příběh se píše jednou za život,
Tak neříkej nic!
Můj svět byl trochu jiný víš, vznětlivý jak psychopat,
Nesnášel jsem slibovat a poslouchat ty divný lži,
Musel jsem riskovat, a volit mezi svými sny,
A chyběla mi jistota až doteď, chci říct Miri dík,
Za návrat do reality, byl jsem hloupý Ignorant,
A ty mě učíš zase cítít, učíš mě jak milovat,
Zabila jsi démona zla, kterého jsem vychoval,
A celá moje minulost, seru na to, z vysoka,
Pořád se chtěl vyrovnat, být rychlejší než vlastní stín,
Být silnější než vlastní sny, být jedinečný, nejlepší,
A cpal se tak moc dopředu, že sám zapomněl, co chtěl říct,
A teď to můžeš zastavit, už není s kým soupeřit,
A teď to bude všechno fajn, jak jsme se dohodli,
Lidi kolem zmizeli a já se cítím svobodný,
To tys mi dala něco, co mi ostatní dát nemohli,
A já teď stojím vzpřímený, ničeho se nebojím,
Tak neříkej nic