Tohle je dopis na rozloučenou,
stránku promočenou,
černými slzami, krví zapečetěnou,
pokládám na stůl shazuju masku,
odmítám hrát na tuhle hru,
stále hledat otázku.
Chci vzít cíl příjmout za svůj slib,
stůj co stůj proto svěřím svůj život kulce,
neprodám ho bláznům,
stejně není na co čekat ,
grot nepřišel přišla smrt,
a nezvládl jsem nic zanechat,
palím každý svůj črt.
Tu půjčku chci splatit,
vrátit kosti a maso,
znásobit náskok,
rozloučit se se vší tou krásou,
tou tvou andělskou krásou,lásko.
Hrál vole při životě mě už drží
jen panové kaloe,náboje,mátoe,
za závojem skrytý háček,
chtěl jsem s sebou vzít i pár žen,
vím že to znáte,
ale já to myslel vážně,
tak se teď bojím sebe rok 2010 leden...
Až tohle budeš číst,
tak mě už bude líp,
mé tělo bude bez tepu,
mé ruce budou studený,
nikdy nesplním tvoje sny,
nepolíbím tvoje rty,
jestli tě ještě uvidím vážně nemám tušení...
Až tohle budeš číst,
tak já už budu pryč,
nemohl jsem takhle žít,
doufám že to pochopíš,
posílám ti dopis,
tenhle je vážně poslední,
co jsem chtěl jsem udělal,
a teď jen v klidu odejít...
Tohle je dopis na rozloučenou,
ztratil vyvolenou,
světlo zmizelo,
ptáček ležíc na kolenou,
rvase a bolest ho pomalu rozthrala...
Stála tam a jako vždyck,
se na něho smála,
zdála se mu krásnější než dřív,
vlastně tu páchal hřích,
viděl ji na očích,
se slabostí zdí proskočil...
Toužil to ukončit,
nebo začít jinak,
osud jako kosa,
znovu mu jeho hlavu stíná,
tak střídaje hodiny,dny,měsíce,roky,
a on tu čeká na ránu z milosti,
nezájem bez pochyb,bez šance,
že slovy dokáže změnit příběh,
to by byl dávno jinde...
Zítřek příjde dříve než se naděje,
vzajetí zimní závjeje,
sleduje svoje šlápěje,
skz vedou na koleje,
ne rychlost a ne jen vlak,
nejen závrať nejen strach,
už jen poslední myšlenka na ni,
podepsal sebevrah...
Až tohle budeš číst,
tak mě už bude líp,
mé tělo bude bez tepu
mé ruce budou studený,
nikdy nesplním tvoje sny,
nepolíbím tvoje rty,
jestli tě ještě uvidím,
vážně nemám tušení...
Až tohle budeš číst,
tak já už bude pryč,
nemohl jsem takhle žít,
doufám že to pochopíš,
posílám ti dopis,
tenhle je vážně poslední,
co jsem chtěl jsem udělal,
a teď jen v klidu odejít...
Tohle je dopis na rozloučenou,
on nebyl hrdinou,
tak spěchal krajinou,
na místo kde měl spočinout,
za tou jedinou,
které v tom mohl věřit,
stěží věřil ve lži nesměl přežít věř mi...
A skz lesní stezky,
a skz krevní testy,
a skz zevlení městy,
nespi skz tělo pěsti,
metrix stačí změnit věštby,
vlastně si to ani nepřál,
nevěděl by,toužit přestal,
už ji metal čekal restart...
Unášet se nechal,
připravený na všechno,
stokrát spadl na beton,
stokrát kácel se na dno,
a není radno zahrávat si s člověkem,
co ztratil cíl,
pár jich zabil,
pár postřelil,
a svý problémy projevil...
Prokletý prochází opět,
tím čím prošel při troše štěstí,
teď prozrazen pro bolest,
pro pohřeb,
pro stejný pohyb,
jako mnozí jiní,vinní,nevinní,
co mají oči plné špíny,
podkopl si židly...
Až tohle budeš číst,
tak mě už bude líp,
mé tělo bude bez tepu,
mé ruce budou studený,
nikdy nesplním tvoje sny,
nepolíbím tvoje rty,
jestli tě ještě uvidím,
vážně nemám tušení...
Až tohle budeš číst,
tak já už bude pryč,
nemohl jsem takhle žít,
doufám že to pochopíš,
posílám ti dopis,
tenhle je vážně poslední,
co jsem chtěl jsem udělal,
a teď jen v klidu odejít...
Až tohle budeš číst,
tak mě už bude líp,
mé tělo bude bez tepu,
mé ruce budou studený,
nikdy nesplním tvoje sny,
nepolíbím tvoje rty,
jestli tě ještě uvidím,
vážně nemám tušení...
Až tohle budeš číst,
tak já už bude pryč,
nemohl jsem takhle žít,
doufám že to pochopíš,
posílám ti dopis,
tenhle je vážně poslední,
co jsem chtěl jsem udělal,
a teď jen v klidu odejít...
stránku promočenou,
černými slzami, krví zapečetěnou,
pokládám na stůl shazuju masku,
odmítám hrát na tuhle hru,
stále hledat otázku.
Chci vzít cíl příjmout za svůj slib,
stůj co stůj proto svěřím svůj život kulce,
neprodám ho bláznům,
stejně není na co čekat ,
grot nepřišel přišla smrt,
a nezvládl jsem nic zanechat,
palím každý svůj črt.
Tu půjčku chci splatit,
vrátit kosti a maso,
znásobit náskok,
rozloučit se se vší tou krásou,
tou tvou andělskou krásou,lásko.
Hrál vole při životě mě už drží
jen panové kaloe,náboje,mátoe,
za závojem skrytý háček,
chtěl jsem s sebou vzít i pár žen,
vím že to znáte,
ale já to myslel vážně,
tak se teď bojím sebe rok 2010 leden...
Až tohle budeš číst,
tak mě už bude líp,
mé tělo bude bez tepu,
mé ruce budou studený,
nikdy nesplním tvoje sny,
nepolíbím tvoje rty,
jestli tě ještě uvidím vážně nemám tušení...
Až tohle budeš číst,
tak já už budu pryč,
nemohl jsem takhle žít,
doufám že to pochopíš,
posílám ti dopis,
tenhle je vážně poslední,
co jsem chtěl jsem udělal,
a teď jen v klidu odejít...
Tohle je dopis na rozloučenou,
ztratil vyvolenou,
světlo zmizelo,
ptáček ležíc na kolenou,
rvase a bolest ho pomalu rozthrala...
Stála tam a jako vždyck,
se na něho smála,
zdála se mu krásnější než dřív,
vlastně tu páchal hřích,
viděl ji na očích,
se slabostí zdí proskočil...
Toužil to ukončit,
nebo začít jinak,
osud jako kosa,
znovu mu jeho hlavu stíná,
tak střídaje hodiny,dny,měsíce,roky,
a on tu čeká na ránu z milosti,
nezájem bez pochyb,bez šance,
že slovy dokáže změnit příběh,
to by byl dávno jinde...
Zítřek příjde dříve než se naděje,
vzajetí zimní závjeje,
sleduje svoje šlápěje,
skz vedou na koleje,
ne rychlost a ne jen vlak,
nejen závrať nejen strach,
už jen poslední myšlenka na ni,
podepsal sebevrah...
Až tohle budeš číst,
tak mě už bude líp,
mé tělo bude bez tepu
mé ruce budou studený,
nikdy nesplním tvoje sny,
nepolíbím tvoje rty,
jestli tě ještě uvidím,
vážně nemám tušení...
Až tohle budeš číst,
tak já už bude pryč,
nemohl jsem takhle žít,
doufám že to pochopíš,
posílám ti dopis,
tenhle je vážně poslední,
co jsem chtěl jsem udělal,
a teď jen v klidu odejít...
Tohle je dopis na rozloučenou,
on nebyl hrdinou,
tak spěchal krajinou,
na místo kde měl spočinout,
za tou jedinou,
které v tom mohl věřit,
stěží věřil ve lži nesměl přežít věř mi...
A skz lesní stezky,
a skz krevní testy,
a skz zevlení městy,
nespi skz tělo pěsti,
metrix stačí změnit věštby,
vlastně si to ani nepřál,
nevěděl by,toužit přestal,
už ji metal čekal restart...
Unášet se nechal,
připravený na všechno,
stokrát spadl na beton,
stokrát kácel se na dno,
a není radno zahrávat si s člověkem,
co ztratil cíl,
pár jich zabil,
pár postřelil,
a svý problémy projevil...
Prokletý prochází opět,
tím čím prošel při troše štěstí,
teď prozrazen pro bolest,
pro pohřeb,
pro stejný pohyb,
jako mnozí jiní,vinní,nevinní,
co mají oči plné špíny,
podkopl si židly...
Až tohle budeš číst,
tak mě už bude líp,
mé tělo bude bez tepu,
mé ruce budou studený,
nikdy nesplním tvoje sny,
nepolíbím tvoje rty,
jestli tě ještě uvidím,
vážně nemám tušení...
Až tohle budeš číst,
tak já už bude pryč,
nemohl jsem takhle žít,
doufám že to pochopíš,
posílám ti dopis,
tenhle je vážně poslední,
co jsem chtěl jsem udělal,
a teď jen v klidu odejít...
Až tohle budeš číst,
tak mě už bude líp,
mé tělo bude bez tepu,
mé ruce budou studený,
nikdy nesplním tvoje sny,
nepolíbím tvoje rty,
jestli tě ještě uvidím,
vážně nemám tušení...
Až tohle budeš číst,
tak já už bude pryč,
nemohl jsem takhle žít,
doufám že to pochopíš,
posílám ti dopis,
tenhle je vážně poslední,
co jsem chtěl jsem udělal,
a teď jen v klidu odejít...