Sama stála, za víčky ohníčky,
jediná z mála, co louská oříšky.
Pramínky vlasů jí svítí bilým dnem
a temnou nocí ve snu ke mně chodí sem.
Má Popelko, dávno spíš, nevnímáš, neslyšíš.
Má Popelko nádherná, do mých snů jsi zamčená.
Jak jsem ji uviděl, točil se se mnou svět,
v duchu jsem doufal
jediná z mála, co louská oříšky.
Pramínky vlasů jí svítí bilým dnem
a temnou nocí ve snu ke mně chodí sem.
Má Popelko, dávno spíš, nevnímáš, neslyšíš.
Má Popelko nádherná, do mých snů jsi zamčená.
Jak jsem ji uviděl, točil se se mnou svět,
v duchu jsem doufal