vím že když v noci padaj hvězdy
snáší se na spálenou zem
že ještě v atmosféře shoří
oranžovým plamenem
dnes ale zdá se mi že drží
aspoň o pár vteřin dýl
a když vykloním hlavu z okna
jako by někdo rozsvítil
zástupy lidí slaví svátek
všude je hluk a kouř a dým
a rezavý hymny z lyžáků
do
líhaj až ke dveřím
vím že tam v obýváku sedíš
opilá otevřená
a na zmoklý střechy města
snáší se stín bez jména
můj účes dávno sežral déšť
a hlas se ztratil v ozvěnách
a z korun stromů zmoklí ptáci
zobáky bijí na poplach
hlučně se zvedá jižní vítr
a kapky bubnují o plech
kolik máš v srdci tetování
kolik podpisů na stehnech
kdybych měl portál do jinýho
světlejšího století
můžem si zas celou noc hrát
na zločince a oběti
nebo si zamávat jen krátce
jak dva pěšáci v procesí
pak zhasnout světlo zavřít dveře
vypnout telefon zatáhnout závěsy
měli jsme rádi seriály
vzduchem zněl studiovej smích
a vždycky po posledním dílu
obývák potemněl a ztich
a potom o půl druhý ráno
tmavá noc vyvlíkla se z pout
a mezi malíčkama propast
kterou nejde překlenout
teď ale bydlíš v novým domě
konečně máš v životě klid
a já tu stojím jako zloděj
a ještě nechci odejít
protože vím že těch pár chvil než
na černým nebi dohoří
poslední oranžová hvězda
můžu si říkat že mám co říct
Vloženo: 15. 9. 2016 , martin