Klaunova zpověď Rock

Já v mládí často podobal se vánku
a říkali mi, že mi rozum chybí,
dnes, dnes už mám, už mám na kahánku
a vy se ptáte, proč vám to povídám?

Tak slyšte, já miloval jsem lidi
a proto jim, ne Bohu se zpovídám.

Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý,
drzý a hloupý, nic prý mi nevadí,
vám lidem, v ám se to mluví,
já však byl šašek a musel jsem se smát!

A bál jsem se, že pláč můj prozradí,
že chtěl jsem lásku svou někomu dát.

Teď už mi líčidla rozežrala tvář
a maska smíchu navěky mi spadla,
tam v dáli vidím, vidím slunce zář,
já za tím sluncem musím jít!
Recit:
Dohrála hudba, opona spadla,
alespoň dneska chci lidskou hrdost mít!

Po celý svůj život rozdával jsem smích,
měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk.
A snad jsem taky, snad taky trochu zpych,
přesto bych rozdal všechno, co jen mám.

Však nemám nic, mě zbyl jenom stesk,
tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám.