Můj fotr hrál na kytaru,
každej večer sjížděl čáru,
chcala mu z toho krev z nosu,
umřel až když vdechl vosu.
Moje stará žere bůček,
k infarktu má jenom krůček,
chcípla na to její mama,
no a to nebyla sama.
Babka má křečový žíly,
za mlada s dědou dost pili,
teď se jí to pěkně vrac
í,
musí nosit pytlík srací.
Brácha měl dvě slepý střeva,
doktor říkal, že to neva,
Dědek hrával na piáno,
umřel dneska ráno.
Ty seš King, Romďo,
ty seš King, Romďo.
Ale běž do prdele.
Ty seš King, Romďo,
ty seš King, Romďo.
Tož, to je snad jasné, ne.
Žužlala mé malé já.
Večer bude žužlat zas.
Stréček z Přízřenic je zavřené i dnes
místo nás.
Dlachnil jsem své malé já.
Za předkožkó měl jsem vlas.
Stréček z Přízřenic šel sednót na pár let
místo nás.
Zétra se s Lídó budu rozcházet.
Bylo jí teprv dvanáct let,
když si mě nahá táhla na posed.
Och - Ja - Rauch - Mein - Fógl
řval jsem na ňu naposled.
Filip je mladý, krásný pán,
v posteli prý je jako hurikán.
Tak po něm všechny baby jdou,
zrovna jich przní deset najednou.
Jedna z těch cuchet právě jde sem,
sledovala to za závěsem.
A proč má v rukách foťák a bič?
Vždyť je to Kečup, je to Kečup!