Kniha

Staré povinnosti svobodných zednářů

Kolektiv


CAD PRESS, 2013, vazba brožovaná

8.00 EUR

Koupit

Staré povinnosti svobodných zednářů

Anotace


EDICE

SVĚTOVÉ DUCHOVNÍ PROUDY

41. svazek



Dílo sepsané podle starobylých záznamů Lóží zámořských. Vyňato v přesném znění z Andersenových Konstitucí z r.1723, vydaných Velikou lóží Yova. Na její žádost sepsal James Anderson (1680-1739) Konstituce Svobodných zednářů, včetně Starých povinností Svobodných zednářů, v nichž shrnul zásady a povinnosti svobodných zednářů (vycházejíce zřejmě ze spisů starších). Tyto dokumenty, tvořící základ Královského umění, byly vytištěny r.1723. Andersonova syntetická formulace zednářského učení vychází z rané křesťanské tradice evangelijního solidarismu, mystiky rosekruciánství a pod. Základem zednářské doktríny je humanismus, univerzalistické nábožensko-filosofické učení, jehož ústřední ideou je nastolení všeobecné spravedlnosti, solidarity a bratrství. Ve Starých povinnostech ožívají specifickým způsobem požadavky mravního rigorismu a perfekcionismu, jež ve svém díle formuloval J.A. Komenský.

========================================

Předmluva
(výňatek)

/./

Každý člověk, který se chce vážně dozvědět něco více o tomto tajemném společenství, by měl začít listováním právě v této knize. Je to základní zednářský dokument, na který se odvolávají bratři už téměř 300 let. Pro nás o to cennější, že nezřídka bývá jeho ideový obsah připisován Janu Ámosi Komenskému![1] Pokud si uvědomíme, co všechno toto hnutí za tři století dokázalo, přímo nás to nutí sledovat jeho historii a seznámit se s jeho kořeny. Podle mého názoru svobodnému zednářství vděčíme za velmi mnoho. Jeho plodem je nynější občanská společnost, svoboda, demokracie a další vznešené ideje, které zednáři jako hlavní protagonisté osvícenství přinesli světu[2].



Hlavním pokrokovým vkladem do vývoje lidské společnosti však byla TOLERANCE. Tolerance je pro mě, nezednáře, největším přínosem hnutí.

Jelikož naše publikace je reprintem z roku 1993, po dohodě s vydavatelem se nám zdálo jako nejlepší řešení ponechat beze změny celé původní vydání. Toto obsahuje kromě samotných "Starých povinností" i jejich popis, který pochází od zednáře ještě z dob první československé republiky. Dlouho jsem si myslel, že svobodnému zednářství rozumím i bez toho, abych byl členem tohoto řádu. Po mnoha setkáních na různých konferencích o dějinách svobodného zednářství po celém světě jsem pochopil, že není možné poznat hnutí bez toho, abyste byli "uvnitř".

Jak píše Daniel Beresniak, i o víně můžeme vědět všechno, znát jeho historii, výrobu, složení a vlastnosti, ale opravdový enolog ho musí ochutnat. Chuť a vůni jen velmi těžko můžete popsat, sdělit. Text celého původního reprintu je proto velmi vhodné ponechat, včetně dobového dodatku ? „Průvodní kapitoly“ z r. 1926, protože tuto původní analýzu dokumentu vypracoval člověk "zevnitř". Mým příspěvkem je proto jen stručný úvod do dějin svobodného zednářství, aby i nezainteresovaný čtenář dostal základní informaci o jeho roli v dějinách evropských.

V začátcích mého bádání o dějinách svobodného zednářství jsem žil v představě, že zednářství je neprobádaným fenoménem, kterému se historici věnují jen okrajově. Byl to však obrovský omyl. Po návštěvě centrálních zednářských knihoven v německém Bayreutu, v rakouském Schloss Rosenau, či v Széchenyi Könyvtár v Budapešti jsem došel k názoru, že snad neexistuje téma, ke kterému existuje více knih, než zednářství.



I ve střední Evropě po společenských změnách v 90. letech 20. století se jakoby roztrhl pytel se zednářskou literaturou různé kvality, ať už původní, nebo překladovou. Již od 18. století však pro sekundární zednářskou literaturu, resp. pro literaturu k dějinám svobodného zednářství, platí zásada rigorózní kritiky. V literatuře se totiž objevují de facto jen dva typy prací. Buď jsou to práce z pera samotných zednářů, kteří nekriticky vyzdvihují hnutí, anebo jde o díla autorů z druhé strany barikády, většinou z prostředí různých církví, kteří v zednářství vidí to největší zlo, základní kámen rozvratu církve a podobně. (Třetí kategorií jsou pak publikace pojímající problematiku zednářství jako lákavé téma bulvárně-komerční, jejichž autoři se pohybují vesměs na úrovni mystifikace, ať již úmyslné – konspirátorské – anebo pramenící prostě z nevzdělanosti a kompilování pochybných informací.) Proto je velmi obtížné ve spleti těchto různých pamfletů najít vědecké práce, které by osvětlily dějiny hnutí objektivně. Je však třeba říci, že i takové existují, a to dokonce i ve střední Evropě. Zde je třeba zmínit především studie Jiřího Kroupy, Jiřího Beránka či Luboše Antonína, resp. ve slovenském prostředí práce Katariny Hradské z Historického ústavu SAV.

Při mých výzkumech zednářství jsem se setkal a poznal s několika desítkami zednářů, v nichž jsem našel velmi obětavé průvodce, moudré lidi z masa a kostí, výborné přátele, kteří se nebáli a nebojí mi kdykoliv podat pomocnou ruku, za což jim chci na tomto místě poděkovat.

Zednářské hnutí představuje jeden z nejzajímavějších fenoménů novověkých evropských a světových dějin. Svou uzavřeností, množstvím symbolů a rituálů fascinovalo a fascinuje lidi stojících mimo něj. Přísnou uspořádaností, řádem, disciplínou a rovností členů odedávna přitahovalo do svých řad významné osobnosti Evropy.



Doc. PhDr. Martin Javor, PhD.



Filozofická fakulta Prešovské univerzity, 13.3. 2013.

[1] Jak tvrdil již r. 1810 německý filosof a universitní profesor Karel Christián Friedrich Krause (1781-1832).

[2] Není náhodou, že zednáři stáli i u kolébky americké demokracie, u vzniku Mezinárodního červeného kříže (1863) a Společnosti národů (vzniklé r. 1919; angl. League of Nations), která se v r. 1945 de facto transformovala v dnešní Organizaci spojených národů. Svobodní zednáři stáli i u zrodu většiny moderních českých vědeckých a kulturních institucí: České královské společnosti nauk, Českého technického učení, Národního muzea v Praze i Moravského zemského muzea v Brně, dnešní Národní galerie. Hrabě Kašpar Kinigl (1745-1824), dlouholetý aktivní zednář, byl iniciátorem konceptu Stavovského divadla. Poznámka editora.

Vloženo: 21.12.2020, martin