Skladba
na kraji vesnice tyčí se stříbrnej les
pod jeho kořeny schová se všechno co chceš
a na stromech zůstávaj pořád ještě vyrytý
jména těch kteří dřív spali tam kde teď spíš ty
stopaři v těch místech málokdy přečkají noc
vždycky mi říkáš ať po cestě zrychlíme krok
a pak si oddechneš když spolu přejdeme přes zapráží
dovnitř do lesa se nikdo z nás neodváží
zatím jsme v pořádku jídla je dost a pevná střecha
jenže co s tím les počká si rád nikam nespěchá
a samota za zády ví že nemá co ztratit
jednou se otočíš a už tě má a zpět nevrátí
zatím jsme s vypětím sil zvládli mluvit o jiných věcech
jenže co s tím když oba už víme že jednou přece
buď se mi ztratíš tam někde mezi všemi těmi jmény
nebo mě do lesa doprovodíš v truhle dřevěný