Skladba

Nebuď nikdy sám

Folk

Nejdřív jsme chodili kolem sebe po špičkách
lovili útržky jistot ze zmatků
svět byl plný důvěry a já se na něj díval
jak si ledabyle omotával slova kolem krku v oprátku
vlasatý anděl skákal z věže nad zemí mu narůstala křídla
Hádali jsme se celé noci poslední slovo jsi měl vždycky ty
usínal jsem únavou a ty jsi k ránu jenom zíval
pojmy krásy a dobra nám vděčně šlapaly na paty
svět nám otevíral náruč metronom se pomalu a vážně kýval
Život je marná legenda
která se rychle vytrácí
vlak nikde nestaví a jede dál
v dešti hrajou tuláci
ubal si z mojí písně cigáro
na tabák ti taky dám
típni ho až ti oheň spálí rty
a nebuď nikdy sám
Čas nás vyučoval svému umění jak obelhávat svět
kouzlo sebeklamu na nás doléhalo v penězích jako příval
oba jsme chtěli doutnat pro pravdu a pokud možno netrpět
chvíli jsem mlčel já a chvíli ty pásek se otáčel
a magnetofon za nás jako my falešně zpíval
Měli jsme párkrát stejnou chvíli stejně směšné problémy
věděl jsem že tě můžu hledat tam
kde jsi se sám před sebou skrýval
a kdybys chtěl dal bych ti bez váhání tajné telefony na ženy
u kterých jsi beztak spával
když já o nich jenom v duchu sníval
A jestli musíš mermomocí jet
jeď jenom na pár dní na pár vět
já si tě budu pamatovat jaký jsi byl jaký jsi býval
budu doufat že jsi v pohodě
budu ti držet místo v hospodě
a budu učit svoje děti naslouchat tichu
jakoby někdo zpíval
Vím že tě můžu vzít jenom za ruku a políbit tě na ústa
ty mlčíš - a já za oba dva zpívám
Někdo stojí na místě - neví že někam jde
někdo udělá krok navíc a ví že odejde
a to je tak asi všechno - domysli si to sám