Skladba
Byl jsem za ní říkala, že nechce růže
taky, že by se mnou byla, ale že nemůže.
No a tak skončily v koši, stejně jak pocit,
kterej jsem z toho měl, nasranej, že jsem se vůbec
zase do něčeho sral, že jsem zase chvíli dával o něco víc než jsem bral.
Hlasy v mý hlavě říkaj, že jsem blázen,
že mi to říkaly ještě dřív než jsem tu buchtu znal.
Jsou prostě chvíle kdy si nedáš říct,
když prostě jdeš po cestě, po který vůbec nemáš jít
ty věci můžeš dělat klidně s jinou,
ale nakonec tě stejně bude srát, že je neděláš s ní.
V ruce telefon, její číslo na displeji, chci s ní mluvit,
ale vlastně ani nevim, co bych jí měl říkat
a jestli je to rozumný po těch flaškách vína.
Cíga už jsem dokouřil před hodinou
chci bejt sám, tak snad mi všichni prominou
to, že jim neberu mobil, fakt se nechci bavit
jenom s ní, ale není tady.
Mám jí napsat a nebo počkat,
jaký odpovědi bych se asi dočkal,
chci jí pustit z hlavy, ale občas cejtim
její parfém jako kdyby tudy prošla.
Další noc a zas nemůžu usnout,
a ne proto, že by bylo dusno,
ale protože zas všude vidím jenom jí
jak na mě míří pistolí a mačká pomalu spoušť.
Takhle ňák se cejtim jako kdyby byl můj život
nějaký blbej film s obsazením na hovno
a ještě horším koncem jak jsem se mohl
takhle zničit kvůli ňáký holce.
Už jsem smířenej s tim, že nebudu s ní,
třeba se uvidíme, třeba se někdy sejdem,
ale teď, teď jí musím nechat jít,
už jsem si zvyk, že to vždycky nekončí happy-endem.