Skladba
Viděl jsem kluka, jak stojí před kostelem
čeká na faráře se smutným pohledem.
Ruce se klepaly, slzy měl ve vočích
s košilí od krve, plakal si u dveří.
Když farář vyšel ven, chlapce hned obejmul,
zeptal se, co by rád, malej kluk pokleknul.
O pane zabil jsem, umlátil lopatou,
psa který napadnul mou sestru malinkou.
Teď klečím před vámi, prosím vás veřte mi,
může mi myslíte pánbiček odpustit,
bojím se, že mě teď do nebe nepusí,
že půjdu do pekla, z rukou krev nepouští.
Farář se zamyslel, řekl mu chlapče můj,
musels to udělat, tak už se přestaň bát.
Kdyby si svou sílu v duši svý nenašel,
tak už bys sestřičku maličkou neviděl.
A tak kluk šel, domů šel
jenom ty slzy neutřel,
farář tam stál nehnutě
díval se za ním a přemýšlel.
Co ten kluk vlastně od něj chtěl,
všechny slova vracel zpět.
A pak mu došlo, proč odešel
a proč ty slzy neutřel.
Teď klečím před vámi, prosím vás veřte mi,
může mi myslíte pánbíček odpustit,
bojím se, že mě teď do nebe nepusí,
že půjdu do pekla, z rukou krev nepouští.
Řekl mu, že bůh to pochopí
a že mu bude odpuštěno, pokud toho lituje,
jenže tomu chlapci nešlo o odpuštění,
on se jen bál, že kdyby se dostal do pekla,
ten pes by tam na něj mohl čekat.
Ten kluk se bál, obyčejně bál,
aby ten pes na něj nečekal,
jaký je peklo a co je hřích,
ať mu farář vysvětlí.