Skladba
Vynořili jsme se daleko od svých břehů
Oba dva trosečníci – každej v jiným moři
Smíchali jsme spolu tu sladkohořkou něhu
Trošku jsme doutnali a křičeli že hoří
Milovali jsme se jako oheň a voda
Proto po nás zbylo jen mokré spáleniště
Možná je to líp a možná je to škoda
Usmíváš se a říkáš: Možná někdy příště!
Milovali jsme se jako vítr a hory
A tak po nás zbylo údolí plné suti
Jako nemocný co prchá před doktory
Usmíváš se a říkáš: Hochu, kdo tě nutí?
Přišlo bezvětří – ten vítr kamsi zmizel
Oheň dohořel Voda se vypařila
Hory šly zas dál a obzor se vyklízel
Usmívám se a říkám: Stejně bylas milá!