Skladba
Člověk už od nejstarších, nepoznaných dob
nahoru míří,
překonává ohmataný strop
i zemskou tíži.
Do soubojů s přírodou se pouští
a touhou hoří
poznat krutost pouští
a nekonečnost moří.
S tím už nikdo nemůže hnout -
to je zákon lidí,
že na korábech vesmírem chtějí plout
až tam co vidí.
S tím už nikdo nemůže hnout -
to je zákon dětí,
že utrhnou se z máminých pout
a samy letí.
Pověst vypráví o bájných krajích,
je to kus cesty po slunci a potom stále na jih.
Jen tažní ptáci mohou cestu znát
a žádný z lidí,
tam vybuduješ obydlí a sad -
na březích Atlantidy.
Tam s trosečníky karty budeš hrát
a přes moře se dívat
a z dálky budeš slyšet hudbu hrát
a lidi zpívat.
Až na poslední průzkumný let
vypraví Tě žena,
i svět Ti pošle Tvé děti zpět,
kterým jsi dal jména.
Vím, že bys to dokázat moh´
ten přelet do neznáma,
jen zvednout křídla z travnatých ploch
a pak už nesou sama.
Vím, že bys to dokázat moh´
ten přelet do neznáma,
jen zvednout křídla z travnatých ploch
a pak už nesou sama.