Skladba

Nick a svícen

Alternativní rock

Jsem horník v dole. Světlo hoří modře.
Voskové krápniky
ukapávají a naboptnávají - slzy,
které lůno země
vypocuje z hloubí své nudy.
Zahalují mě černé
Netopýří vánky, šály v cárech,
lhostejné vraždy.
Lepí se na mne jak peří.
Stará jeskyně s vápenými
Rampouchy, ta stará ozvěnářka.
I mloci jsou tady bílí,
Ti svatí Josífkové.
A ryby, zdejší ryby -
panebože! To jsou tabulky ledu,
záludné nože,
fanaticky zbožné pirani,
co u prvního přímání
pijí ze živých prstů mých nohou.
Svíčka
Polkne a zas vyšplhá se vzhůru, ne moc
vysoko;
škálou žlutí zahřeje srdce.
Ó lásko, kde ses tu vzala ty?
Ó embryo,
které nezapomínáš ani ve spánku,
že jsi v děloze napříč.
V tobě krev kvte čistě,
rubíne.
Bolest, do níž procitneš,
není tvoje.
Lásko, lásko,
naši jeskyni jsem ověsila růžemi.
Vystlala hebkými koberci -
Poslední viktoriánka.
Ať olovnice hvězd
klesnou k svému temnému urční,
ať atomy rtuti,
která mrzačí,
odkapávají do strašné studny,
ty jsi ten spolehlivý,
o nehož se dálky opřou a budou mu
závidět.
Jsi dítě ve chlévě.