Skladba

Zámek

Folk

Jak vítr v šedé poušti mračen tvých
co máš je s deštěm ustrnulé na tvářích
smáčí líbeznou tu krajinu
poslední jarní mrazu krutý dech
co zlostně ukájí se na květech
kráčí přes zklamání pustinu

Tam k zámku míří kočár
splašeného spřežení
kol čisté tůně směr svůj nemění
však chladná tůň se rázem
do červánků zbarvila
"já jsem tvá - tys můj" pravila

Teď šumí déšť, jak rozplakal se podvečer
když před tím na střechách
se horkem potil thér
smývá je nejpevnější objetí
proradné lásky, hnus i žár i stesk
a pevný dub vedví rozpoltil blesk
hříva plamenů šeptá ´co je ti´

Tam k zámku míří kočár
splašeného spřežení
kol čisté tůně směr svůj nemění
však chladná tůň se rázem
do červánků zbarvila
"já jsem tvá - tys můj" pravila

Věřit a dát se čistou víru k hříchu vést
tu krutou bolest v prsou nelze nést
loudí životem splatit těch pár chvil
ať dítě, žena, muž, člověk čí bůh
déšť, vítr, hvězdy, slunce platí dluh
bloudí hledaje účel, smysl, cíl

Tam k zámku míří kočár
splašeného spřežení
kol čisté tůně směr svůj nemění
však chladná tůň se rázem
do červánků zbarvila
"já jsem tvá - tys můj" pravila