Skladba
Klátíš se po ulici, kde strávil jsi dětství
a za krk ti stéká studený pot.
Bouraj ti dům, kde jako kluk jsi zažil věci
a chodníky lemuje už jen ostnatý plot.
V hlavě ti hučí a nohy se pletou.
Všude je špína, bláto a chlad.
A v srdci pocit – stromy nikdy nerozkvetou.
Je tohle konec? Chce se ti spát.
ref:
Přijde vůbec někdo, když prach ti plní plíce?
A přijde vůbec někdo, když voláš o pomoc?
Na jazyk se dostane jenom tahleta píseň.
Už nechceš se dál bránit, už máš toho dost.
(oni snad přijdou)
Zpovzdálí vidíš, jak tvoje tělo padá.
Zavíráš oči, však bolest necítíš.
Tak trochu doufáš, že potkáš kamaráda,
co ti řekne, bude líp, jen počkej, uvidíš.
Ale je ti stejně jasné, že jsi na to sám,
že nějaké JSME JENOM MY už dávno neplatí.
Jsi jenom ty, tvoje tělo a duše bolavá.
Tohle vážně konec, už jsi to pochopil.
A pak přijde ona. S hlasem anděla do ucha zašeptá:
není to tak zlé, jak se může zdát. Jsem tu ještě já a celá tvá.